PRÁVO NA VLASTNÍ TĚLO

Mgr. Antonín Vlas
Na Borku 1623
431 11 Jirkov/ ČR
Fürst - Bismarck - Strasse 21
47119 Duisburg/ BRD


telefon:
ČR:00420731118064
00420774037859
BRD:004915223639656
pravo-na-vlastni-telo@atlas.cz

TRAUMATICKÉ ÚČINKY OBŘÍZKY U DĚTÍ

29.07.2016 01:37

       AMERICKÉ PŘÍPADY Z ROKU 1930

 

       zdroj:                                       David M. Levy

                        Psychická traumata po operaci u dětí  a poznámka o bojové neuróze

                       American Journalof Diseases of Childern Vol.69 rok 1945

 

                           

     Operace v roce 1930: Severoamerická nemocnice

 

 

     Že i velmi malí chlapci mohou mimořádně citlivě reagovat na jakýkoliv zásah provedený na jejich penisu bylo zveřejněno v práci publikované v roce 1945 Davidem Levim. David Levi byl psychiatr, který léčil děti s psychologickými problémy a poruchami chování. U svých mnoha přídadů zjistil, že mnoha problémy jeho pacientů je operace v raném dětství nebo v kojeneckém věku a to zvláště operace na penisu a že taková operace zanechává fyzické a psychické jizvy.

 Z mnoha případů David Levi zjistil překvapivý důkaz o traumatu v tom smyslu, že to trauma zapřičiňuje operace u malých chlapců, jako je obřízka a meatomie (rozšíření močové trubice) Obě tyto operace byly v anglosaských zemích ve dvacátých a třicátých letech minulého století v módě, zvláště u vyšších společenských vrstev, které dělaly velký povyk ohledně stavu genitálií jejich dětí. Zvláště znepokojivé je odhalení, že tehdy nebyla ničím neobvyklým meatotomie, při které byli chlapci vystaveni operaci, při níž jim bylo provedeno rozšíření močové trubice na konci penisu. Samotná tato operace byla podobně jako obřízka rutinním opatřením, doporučovaným některými lékaři, kteří ji dělali z přesvědčení, že vědí lépe než příroda, jak to má vypadat, a kterým se přirozený otvor v ústí močové trubice stal příliš malým na to, aby mohl řádně splňovat svůj účel. V roce 1950 doporučoval jeden lékař ve svém dopise uveřejněném v British Medical Journal, podle názoru Americké urologické asociace, že všichni chlapci by měli být obřezáni a že "navíc by jim při úplném odstranění předkožky měla být ošetřena močová trubice a pokud se zjistí její jakékoliv zúžení, tak by měla být provedena meatotomie, to vše v rámci jednoho programu, hned několik dní po porodu" a to samozřejmě bez jakékoliv anestesie, která v té době pro miminka jako tak vůbec neexistovala.(CA Royde, British Medical Journal, 21. leden 1950)

     Pozoruhodné na níže popsaných případech je to, s jakou hořkostí ti chlapci vzpomínali na to, co se s nimi stalo ve velmi mladém věku, jaké zakoušeli úzkosti a jakou to u nich vyvolalo nedůvěru nejen k lékařům, ale i k jejich rodičům. Dále je také zřejmé, že operace provedené níže, byly zcela zbytečné: "dlouhá  předkožka u dítěte není indikací pro obřízku. Předkožka je u malých chlapců dlouhá normálně a není nic neobvyklého, když ta předkožka u tříletého chlapce nejde stáhnout. Celkově vzato, Leviho případy představují smutný případ lékařské neznalosti a týrání dětí, a za týrání dětí by to bylo automaticky považováno, kdyby to bylo prováděno kdekoliv jinde než v privilegovaném lékařském prostředí.

     Anglická dětská psycholožka JANET MENAGEOVÁ píše ohledně psychologických účinků obřízky na děti: "Pro dítě je psychologický efekt stejný, ať se jedná o nezákonné zneužití nebo o legalizovanou lékařskou aktivitu.

 

 

            "Oni obřezali můj penis, přál bych si být mrtvý"

     Případ 117:  strach z uzavřených prostor, sebevražedné impulzy s destruktivním chováním jako důsledek obřízky ve věku 6  let a 7 měsíců.
 
 Chlapec ve věku 8 let, nejstarší ze tří dětí k nám byl přiveden kvůli pomočování, asociálnímu chování, záchvatům vzteku a sebevražedným impulzům, které se pokoušel realizovat. Jeho pomočování začalo ve věku 7 let a tři měsíce, když začal hodně žárlit na svého mladšího sourozence. Zároveň začal dětsky žvatlat, upadl zpátky do dětských návyků, začal si brát dp postele hračku - králíka, vrátil se zpátky ke ke zvykům, s kterými před třemi lety přestal.
 
     Ve věku 6 let a 7 měsíců prodělal pod narkózou operaci při níž byl obřezán z důvodů dlouhé předkožky.
 
                                 
 
                                Chlapec je připraven podstoupit operaci pod narkózou
 
    Nikdo mu neřekl, co se s ním stane. Jeho otec ho vzal do nemocnice, kde byl okamžitě operován. Ještě když byl pod vlivem eteru, tak ho umístili do auta a převezli ho domů. Přitom mnohokrát opakoval: "Oni uřízli můj penis" a "kéž bych byl mrtvý." Po celý zbytek dne se pohyboval v blízkosti matky a stále opakoval to samé.
 
    Při dohře operace během pooperačního ošetřování byl pacient ve svých představách velmi aktivní a dramatický. Nechal jednoho chlapce uniknout z auta a jeho otce zastřelil. Potom "příštího dne" vzal toho zastřeleného a mezitím znovu oživlého otce k výtahu, jímž ten chlapec unikl, utrhl ceduli s názvem té nemocnice, pak tu nemocnici vyhodil do povětří a toho otce srazil k zemi.

Když jsem se ptal na jeho skutečné vzpomínky na tu operaci, tak řekl, že do té nemocnice vůbec nechtěl. Jeho otec ho přinutil a vrátný ho podvedl. Vrátný řekl: "Tam uvnitř v tom autě je holub, nastup do auta a ukážu ti toho holuba." Tímto způsobem ho dostali do toho auta. Když viděl, že byl podveden, tak začal bojovat. Dveře toho auta však byly zamknuté. Všiml si, jak se jeho otec choval při té cestě do nemocnice. Od té doby nikdy nechodí do její blízkosti. Když se jeho otci podařilo dostat ho do té nemocnice, dali ho do výtahu. Když byl nahoře, tak se snažil dostat dolů. Potom ho nuceně oblékli do "bílé věci", kterou ze sebe z poloviny strhal. Pak ho jeho otec "zpacifikoval". Když začal eter působit, tak bylo všude najednou hodně barev. Vše bylo červené a žluté a bylo to čím dál tím více silnější. Pak dělal pro ilustraci hlasité zvuky: "Viděl jsem více a více barev a bylo to horší a horší. Ty hlasy byly strašné, jak jenom vůbec mohou být a jejich zvuk byl tak špatný, jak jenom může být. Naštěstí to netrvalo dlouho."  Po operaci, když ho autem vezli domů, cítil závratě. Když se ho ošetřovatel zeptal, jak proběhla operace, Nevěděl. Zeptal jsem se ho, jestli si vzpomene, jak mu řezali penis. Nepamatoval si to.
 
   Jeho otec řekl, že jako anestetikum byl použit etylchlorid, který se normálně používá. Otec věřil, že může dítě takto oklamat, pokud se jedná o operaci. Chlapec se snažil s ním bojovat, bojoval i s lékaři a ta anestezie mu musela být udělána pomocí násilí, aby ho dostali na operační stůl. Jeho otec se pak "cítil špatně po celý další týden", celý zážitek byl pro jeho otce "tak brutální".
 
     Pacient se snažil potlačit vzpomínku na samotnou operaci. Když byl požádán, aby nakreslil obrázek, jak mu uřízli předkožku,  tak vždy při takové příležitosti opakoval: "Pokusím si vzpomenout. Říkal jsem: 'kup mi pistoli a zastřel mě, když ne, zastřelím se sám' Ale nikdy se nepokoušejte, abych si znovu vybavoval v paměti, jak mi řezali můj penis."
 
     Po operaci došlo k manifestaci všech uvedených příznaků, zejména k záchvatům vzteku s destruktivním chováním. Zpočátku ty záchvaty byly relativně mírné, i když sebevražedné impulzy byly poprvé zaznamenány už bezprostředně po operaci. Vznikla u něho i fobie, když je v místnosti sám, a to i přesto, že pacient nemá strach ze tmy. To se vyvinulo do silné fobie. Když se koupal, tak dveře koupelny musely zůstat otevřené. Když jeho matka zavřela dveře do koupelny, tak vyskočil z vany a z té koupelny utekl.
 
 

            "Přece neudělají můj pindík bolestivým"

 
     Případ 61: úzkost vyvolaná zkušeností z chirurgické operace začíná už v šestnáctém měsíci života. Šlo o meatotomii, operaci penisu, aby byl rozšířen otvor močové trubice.

Chlapec ve věku 10 let a 4 měsíců, starší ze dvou chlapců se dostal do mé péče, protože trpěl "vekými úzkostmi, už dříve měl úzkosti a noční můry". V raném dětství se silně lekal hluku. Matka si všimla, že se často třásl při reakci na hluk během spánku a že byl "vyděšen až k smrti", když slyšel bouchnout dveře.
 
     Když mu byly dva roky, tak začal ve stanici metra křičet, když se blížil vlak. Tak to zůstalo v průběhu dalších let. Reagoval velmi extrémně na všechno neznámé, ale když se rodina v jeho 5 letech přestěhovala do jiného bytu, tak nejevil žádné problémové chování. Bál se tmy od svého raného dětství až do svých 8 let. Chtěl, aby světlo svítilo i v noci, protože jinak měl strach. Měl strach i z filmů,  ale ve dvou letech ho jeho představivost donutila odejít.
 
     Kromě očkování a injekce antitoxinu ve věku šesti měsíců, na které však nevykazoval žádnou zvláštní reakci, byla jeho první operací právě ta meatotomie kvůli úzkému otvoru močové trubice ve věku 16 měsíců. V  té době jediná slova, která uměl byly "da - da" a "ne". Předtím, než mu byla ta operace provedena, tak sevřel ruce nad svým penisem. Snažil se bojovat a plakal. Jeho matka ho během té operace držela v pevné poloze.
 
     O rok později, když ho kvůli preventivní prohlídce přivedli ke stejnému lékaři, tak byl plný strachu a zeptal se: "Nebude můj penis zase zbolavělý".  Ve věku 22 mésíců dovedl říci několik smysluplných vět,
 
     Měl noční můry a následkem té operace vydával během spánku pravidelné výkřiky kvůli úzkostem. Téměř každý večer, přesto, že mu už bylo 4 až 5 let křičel nebo plakal, nebo si sedl na okraj postele a třásl se.
 
     Ve věku 6 a půl roku mu byla odstrněna mateřská znaménka. Jeho matka ho během té operace pevně držela. Zároveň řekl své vychovatelce, že kdyby masturboval, tak by mu uřízli penis.
 
     Čtyři nebo pět týdnů předtím, než ho k nám přivedli, ho služebná nachytala s provazem u krku jehož druhý konec byl přivázán na klice. Když se ho služebná zeptala, co to dělá, řekl, že se chtěl uškrtit ale pak si to rozmyslel a řekl, že si jen hrál.
 
     Jeho noční můry byly provázeny hlasitým odsekáváním rukou a rozsekanými lidmi, které se pokoušel zase složit dohromady a zejména čarodějnicemi, které se ho pokoušely zabít. Ve  všech jeho snech to byla žena, kdo ho napadal. Dokonce věřil, že se jeho matka spikla proti němu: "Myslím, že spolčuje proti mně, kvůli něčemu, co jsem zdědil, kvůli něčemu, co patří mně."
 Často se jeho sny skládaly z pocitů při anestezii nebo z toho, jak probíhal jeho porod. Jeho úzkosti přecházely do strachu že bude kastrovaný svou matkou. Trval na tom, že si jasně pamatuje svou první operaci. Řekl: "Moje matka mi nikdy podrobně nevyprávěla o tom, co si pamatuju. Byl to ten samý lékař a ten samý stůl, na němž mi byly odstraněny krční mandle. Byl jsem batole, asi tak jeden až dva roky. Vzpomínám si na to, že to bylo velmi bolestivé. Vždycky jsem se bál, že mne můj penis bude bolet, ale jen jeho horní část. Mnoho věcí udělali na mém penisu. Bolelo to a otékalo. Moje teta mi poradila, abych si na něho dal studený obklad. Bál jsem se, že budu mít tu bolest pořád a že si kvůli ní budu chtít svůj penis utrhnout. Oni by ho roztrhali na kusy a zase přišili. To by velmi bolelo, protože používají ostré a tenké nože. Existuje linka ,která se nachází na hřbetní straně mého penisu a když bude špička odříznuta, tak nůž projede tou linkou a nakonec bude můj penis zcela uříznut. Mám strach o tom vůbec mluvit!"
 
     Myslel si, že kdyby udělali díru do jeho penisu, že by pak nemohl močit a praskly by mu ledviny.
 
     Kromě nočních můr a obav týkajících se jeho penisu měl strach ze tmy, strach zůstat doma sám, strach z obrázkové Bible, protože jsou prý v ní "podivné obrázky". Měl strach před místnostmi, kde se to nacházelo, strach před dlouhými chodbami a skříněmi, strach z lékařů a zdravotních sester a strach z veřejných prostor.
 
     Ohledně jeho her v jeho raném dětství to objasňuje svědectví jeho učitelky ze školky, která tvrdila, že jeho hry se ve věku 4 let soustřeďovaly na "ničení věcí" a na výhružky  jeho učitelce, že ji rozřeže, upálí a podobně. Během popoledního odpočinku řval ve své postýlce: "Já si uříznu obličej, já si uříznu hlavu, já si uříznu ruce, já si uříznu pindíka."
 
   * Tomu dítěti byla nožem při plném vědomí naříznuta močová trubice.
 
 
 

            Strach z lékařů po obřízce

 
     Případ 47: Strach z lékařů a taxíků v důsledku chirurgického zásahu - obřízky ve věku tří let.
 
     Chlapec ve věku 8 let a 10 měsíců byl přiveden kvůli duševním excesům a úzkostem. Ve věku dvou let se bál lodní sirény. Koktal střídavě po dva až tři týdny. Ve věku dvou let a tří měsíců mu byly odstraněny nosní a krční mandle kvůli častým nachlazením.

 U svého penisu měl úzkou předkožku a tak mu byla od jeho narození příležitostně přetahována dozadu. Bylo uznáno, že je mu nutnéudělat obřízku, která mu byla udělána ve věku tří let a osmi měsíců v celkové anestezii. Poté, co opouštěl plný strachu nemocnici,musel jet taxíkem. Dříve v něm taxík vůbec nevyvolával strach a naopak dříve o taxíky projevoval zvýšený zájem a též zvýšený zájem o jiná vozidla. Taxíkem často jezdil do školky. Po té obřízce však měl strach z taxíků a lékařů.
 
 
 

            "Je můj penis ještě celý?"

 
     Případ 23: strach ze stříhání vlasů, strach ze tmy, zvýšené noční pomočování jako následek jedné operace - meatotomie ve věku dvou let a jedenácti měsíců
 
     Chlapec ve věku pěti let a devíti měsíců byl přiveden kvůli neposlušnosti ve škole a špatnému učení. Ve věku dvou let a jedenácti měsíců mu byla provedena meatotomie při plynové anestezii v ordinaci lékaře. Jeho otec byl s ním v ordinaci, zatímco jeho matka zůstala v čekárně. Celá operace trvala od doby kdy vešel do místnosti do doby, kdy ji opustil, pouhých deset minut. Když po operaci uviděl svou matku, řekl: "Je to zlý lékař, nemám ho rád" a potom:"Mám  ještě svůj penis?" Dvakrát se tam vrátili kvůli převazům a to vždycky plakal - neprojevoval však žádný větší odpor. Jeho matka ho vzala do náručí a utěšovala ho. Při pooperačním vyšetření mu lékař prohlédl penis kvůli detekci močové trubice. Nebyly použity stehy. Matkato po deset dní ošetřovala mastí.
 
    Dříve se ten chlapec pomočoval jen občas. Po operaci se pomočoval každou noc. Po dobu dvou měsíců odmítal, aby mu ostříhali vlasy. Jeden čas také chtěl, aby měl v noci ve svém pokoji rozsvícené světlo.
 
 
 

            Poznámka redakce BVJ

 
     Dle zprávy Leviho není zřejmé, zda byli ti chlapci, kteří podstoupili tu meatotomii už předtím obřezáni. Pokud by tomu tak bylo, tak by mohla být ta meatotomie skutečně nezbytná jako korekce stenózy, to je vředů a v důsledku toho zúžení močové trubice, což je velmi častá komplikace po obřízce. Viz Robert van  Howe - Výskyt stenózy meatu ponovorozenecké obřízce.
 
Cílem van Howovy studie bylo zdokumentovat výskyt stenózy meatu u chlapců. Do studie byly zahrnuty dvě testovací skupiny chlapců, kteří byli vyšetřeni v soukromé pediatrické praxi v severním Wisconsinu. Stenóza meatu byla diagnostikována u chlapců ve věku od 1,94  do 24,12 let. Diagnóza byla stanovena u 24 309 obřezaných chlapců. Téměř všichni z nich byli obřezáni těsně po narození. Téměř u všech to vyžadovalo meatotomii k léčbě jejich problémů. Zúžení močové trubice je pravděpodobně nejčastější komplikace po novorozenecké obřízce. Výskyt těchto komplikací a poučení o nutnosti nápravných léčebných opatření by mělo být zveřejněno, když lékaři žádají rodiče o souhlas k provedení rutinní obřízky.