PRÁVO NA VLASTNÍ TĚLO

Mgr. Antonín Vlas
Na Borku 1623
431 11 Jirkov/ ČR
Fürst - Bismarck - Strasse 21
47119 Duisburg/ BRD


telefon:
ČR:00420731118064
00420774037859
BRD:004915223639656
pravo-na-vlastni-telo@atlas.cz

OBŘÍZKA V DĚTSTVÍ: DLOUHODOBÉ PSYCHICKÉ NÁSLEDKY

29.07.2016 03:47

autor:                                                 James R. Robertson

   

    Tato studie byla presentována během prvního mezinárodvího sympozia o obřízce v Anaheimu, v Kalifornii v březnu roku 1989.

 

    Ve své studii zkoumal Gocke Canserver (1965) 12 tureckých chlapců, kteří byli připraveni k obřízce. Vzhledem k tomu, že Turecko je muslimská země, věděli, že budou obřezáni. Tam je obřízka brána jako součást dospívání a zařazení do společnosti, které musí být spojeno s bolestí a tato skutečnost měla následky neutralizovat.

     Asi měsíc před obřízkou byli ti chlapci podrobeni důkladnému psychologickému vyšetření a sedm dní po obřízce, když odezněly bolesti bylo u těch chlapců provedeno další vyšetření.

     Canserver referoval, že psychologické účinky obřízky, jak zjistil, byly chlapci vnímány jako agresivní útok na jejich tělo, které pak bylo vnímáno jako poškozené a v některých přídadech dokonce jako zcela zničené. Chlapci měli pocit, že "jsou teď kastrovány", a to ovládlo jejich mentální svět a z tohoto dvodu se cítili jako znehodnocení a bezmocní a fungovali pak méně efektivně.

      Tyto výsledky jsou v souladu s psychoanalityckými teoriemi, které tvrdí, že obřízka, která je dětem prováděna v raném dětství, je vnímána jako kastrace. Freud postuloval, že ve věku 3 až 6 let dostanou chlapci nadměrný zájem ohledně svých pohlavních orgánů, což u nich má dominantní význam. V této fázi vývoje osobnosti, kterou Freud nazývá falickým stadiem, mají pohlavní orgány pro chlapce vysokou narcistní hodnotu. Strach, že ty orgány budou poškozeny se nazývá kastrační úzkost. Podle Freuda cítí chlapec v této fázi silnou pohlavní aspiraci ke své matce s přáním smrti pro svého otce, což je všeobecně známo jako oidipovský komplex. Když chlapec zjistí, že děvčata nemají penis, tak ten objev potvrdí jeho strach z kastrace jako odvety za zakázané sexuální touhy ke své matce.

     Je všeobecně známo, že pod vlivem úzkosti z kastrace ve falické fázi mají chlapci sklon k iracionálnímu strachu z poškození jejich penisu. Anna Freudová (1968) vysvětluje, "že jakákoliv operace na těle chlapce může sloužit jako ohnisko k aktivační reaktivaci, k seskupování a racionalizaci myšlenek o útoku, že má být zdolán a kastrován. Pokud je operace provedena na penisu, například obřízka (není-li provedena bezprostředně po porodu), tyto kastrační obavy vždy spouští v předběžném stavu vývoje libida."  Podle psychoanalytické teorie, chlapci, kteří nejsou dostatečně silní, aby ovládli strach s neurotickými projevy, což jsou příznaky duševní poruchy, reagují tak, že je rozvoj jejich osobnosti do jisté míry zastaven a zmrzačeni pak přetrvává po celý život. (Rickman 1957).

V posledních letech prodělala rutinní novorozenecká obřízka těžkou kritiku. Někteří kritici ji považují z lékařského hlediska za zbytečnou. Jiní ji zase vidí jako barbarský přežitek a jako potenciálně nebezpečnou. Rostoucí kritika rutinní novorozenecké obřízky a psychoanalitické námitky o obřízce během falické fáze nebyly provázeny žádnými vyšetřeními ohledně dlouhodobých psychických následků. Nikdo se obřezaných mužů neptal, co si o svém obřezaném stavu myslí.

    Populace obřezaných mužů, kteří byli obřezáni jako malé děti, je velmi nízká. Wallerstein (1980) odhadl současnou míru rutinní kojenecké obřízky na 85% u mužů narozených v USA (to bylo v době, kdy byla míra rutinní novorozenecké obřízky v USA na vrcholu. Redakce PNVT) To předpokládá méně než 1% obřezaných mužů, kteří byli obřezáni až v dospělosti. Tak vychází méně než 5% populace mužů, kteří byli obřezáni jako malé děti.

     Chceme-li najít takové muže pro studie z celkové skupiny obyvatelstva, tak budou vydány Anonce, aby se našli muži, kteří by se nechali vyšetřit ohledně dlouhodobého dopadu obřízky v jejich životě. To bude vydáno v National Review, The Nation a v The New Republic:

     "Muži, provádím studii ohledně dlouhodobých psychologických následků obřízky u mužů, kteří ji prodělali jako malé děti. Napište mi! Dr. James R. Robertson".

    Studie by se měli zúčastnit pouze muži, kteří byli obřezáni mezi třemi až šesti lety, kdy u chlapců probíhá falická fáze. Obržel jsem 36 dopisů, z nichž se jednalo o 19 mužů z vybrané skupiny. Někteří ve svých dopisech popsali dlouhodobé psychologické následky. Někteří se nejprve dotazovali o povaze této studie, než odpověděli ve svém druhém dopise. Všichni se dožadovali přísné anonymity. Ačkoliv jsem nepožadoval žádné informace o jejich povolání, někteří to v jejich dopisech prozradili. Byli mezi nimi počítačový technik, inženýr, architekt, profesor, lékař a matematik.

     U přezkoumaných dopisů se neočekává, že ty negativní účinky jsou důsledkem špatně provedené operace. S psychologickým traumatem je potřeba počítat u každé operace, která je prováděna na dítěti. Takový jedinečný účinek, jako cítit se být kastrován, zmrzačen a cítit se být neúplný se očekává jako následek stavu být obřezán. Bolest při obřízce a vnímaný nepříznivý výsledek operace zhoršuje psychologický dopad, který může vést ke sníženému sebevědomí a fixaci na ztracenou předkožku, jak to psychoanalýza předpokládá avšak nevysvětluje.

Ze čtení dopisů je vidět, že nikdo z pisatelů nebyl rád, že je obřezaný. Společným tématem, které je ve všech dopisech je zmrzačení. Muži dosvědčují: "vidím v tom psychologickou újmu, straši mne to po mnoho let". Další píší: "Cítím se neúplný ajsem zarmoucen, že jsem byl zmrzačen takovýmto způsobem a mám strach, že by se mí synové mohli cítit stejně. Zřejmě nebudu nikdy schopen na tu skutečnost zapomenout." Když si vzpomněl na operaci, jeden z mužů napsal: "Vzpomínám na hroznou bolest a když jsem se podíval dolů na obvaz, tak jsem si  myslel, že mám penis uříznutý, v následujících dnech jsem křičel a křičel.....trpěl jsem opakujícími se nočními můrami při nichž byl můj penis pokaždé odříznut."

     Protože se cítili zmrzačeni, tak měli postižení často strach, aby někdo neuviděl jejich penis.

     "V mládí jsem nikomu svůj penis neukázal."

     "Vyhýbal jsem se sportu, abych se nemusel sprchovat před jinými."

     "Nikdy jsem se nezúčastnil školních atletických akcí, abych se nemusel sprchovat před jinými."

     "Myslel jsem, že ta jizva je nejstrašnější věcí, kterou jsem vždy v životě viděl."

     "Vnímal jsem svůj penis jako ošklivý a měl jsem temný sex."

     "Cítil jsem se více nahý, než ona."

     "Vždycky jsem měl nízké sebevědomí a pocit, že jsem svým sexuálním partnerkám nabídl neatraktivní penis."

     Zlost je v tomto případě častá emociální reakce. Jeden muž ve věku 72 let napsal, že se cítil vždy zmrzačený a zdeformovaný a "vždy se vztekal kvůli tomu, že je obřezaný....i dnes jsem kvůli tomu plný vzteku" Další muž napsal, že se dívá na obřízku jako na "barbarskou" a že je kvůli tomu plný "vzteku a nenávisti" ke svým rodičům. "Je mi 50 let" píše další "a od mé obřízky  neminul den, ve kterém bych kvůli své obřízce nebyl sužován vnitřní bolestí a vztekem."

     Je překvapivé, že pisatelé nedokázali o tomto svobodně mluvit ani o svých pocitech s vyjímkou svých velmi blízských přátel. "Já jsem o takových věcech nikdy nemluvil" píše jeden "pomozte mi, abych o tom mohl někomu říci" Jiný napsal: "Jednou, když jsem mělpsychoterapeutické sezení, tak jsem o tom vyprávěl, to jsem hodinu plakal a mohl jsem plakat i dále."

Být odmítnut, nebo zesměšňován může být vysvětlením, proč má mnoho mužů strach o tom mluvit. Jeden se svěřil o svém pocitu zmrzačení svému lékaři a ten mu odpověděl: "Nebuďte směšný, buďte spokojený s tím, co máte." "Když jsem se pokusil o tom mluvit s matkou" píše další "tak se mi vysmála a řekla: 'Co se staráš, že jsi ztratil kousek kůže'."

    U tří z těchto mužů byl pocit ztráty tak silný, že vážně uvažovali o možnosti chirurgické obnovy předkožky.

     Ačkoliv jsme vyzvali muže, kteří byli obřezáni v raném dětství, dostali jsme přesto dopisy od mužů, dostali jsme i dopisy mužů, kteří byli o hodně starší v době operace--- 13, 17, 28, 30 a 40 let. Rozdíl v jejich postoji byl zarážející. Ta obřízka byla na jejich vlastní rozhodnutí. Ve všech případech ji považovali za zlepšení. Byli by radši, kdyby jim ta obřízka byla udělána už v kojeneckém věku. Dva nechápali, proč se vůbec dělá takováto studie ohledně dlouhodobých psychologických účinků obřízky, protože podle nich je to s obřízkou lepší.

     Byly i dopisy od mužů, kteří byli starší než požadovaná skupina (od tří do šesti let), ale byli ještě stále děti, když byli obřezáni. Bylo to 7 dopisů, které reprezentovali stáří 7, 10 a 11 let. Ve všech případech byli stejně jako muži z vybrané skupiny do jisté míry k té obřízce donuceni. Jejich matky jim řekly, že to nebude tak špatné, jak to ve skutečnosti bylo, věřili, že jdou na operaci mandlí a byli přitom zároveň v narkóze obřezáni nebo byli násilím dotaženi k lékaři a obřezáni. Rozdíl mezi nimi a vybranou skupinou byl ten, že dokázali pochopit, co se s nimi stalo. Jeden napsal, že mu jeho matka řekla lež o rozsahu bolesti ale že"chybějící teror nebo bolest v této věci , byl v souvislosti s pokojným způsobem, jak byl popsán nebo proveden." Zatímco se  zlobili, že byli napáleni a donuceni k obřízce, tak měli tendenci odpouštět: "Myslím, že se domnívali, že to co mi bylo uděláno, bylo pro mne to nejlepší." Nebo více filozoficky: "Většina mužů je tak jako tak obřezaná". "Myslím, že je to takto zdravější:"  Žádné takové postoje však nebyly u skupiny, která byla určena ke studii.

     Dohromady to bylo 19 dopisů od mužů, kteří byli obřezáni ve věku tří až šesti let. Psychologické důsledky byly v souladu s předpokládanými psycoanalityckými následky obřízky ve falické fázi. Těchto 19 mužů se charakteristicky cítí, že  jsou zmrzačeni, poníženi a že jsou neúplní. Jsou opanováni až dokonce posedlí ztrátou předkožky. Vyjadřují velký hněv, že jim bylo odepřeno právo rozhodnout sami o sobě. Když se odváží mluvit o svých pocitech, často se setkávají s opovržením, odmítnutím a výsměchem.

    Pár slov redakce PNVT na závěr. Tato studie je velmi stará a poplatná tomu, že byla udělaná v USA. V naší zemi je obřízka vyjímkou, proto se psychologické následky projevují i na starších dětech. Dokonce jsme dostali email od muže, který byl obřezán ze "zdravotních důvodů" nedávno, a přesto, že byl obřezán jako dospělý, tak trpěl těžkými psychickými následky z obřízky.