PRÁVO NA VLASTNÍ TĚLO

Mgr. Antonín Vlas
Na Borku 1623
431 11 Jirkov/ ČR
Fürst - Bismarck - Strasse 21
47119 Duisburg/ BRD


telefon:
ČR:00420731118064
00420774037859
BRD:004915223639656
pravo-na-vlastni-telo@atlas.cz

KOMPENDIUM DĚJIN NOVODOBÉ OBŘÍZKY NA ZÁPADNÍ POLOKOULI

06.12.2016 02:08

     autor:                                                Frederick Hodges

 

                                 

        je lékařský historik, držitel bakalářského titulu na University of California v Berkeley a doktorátu na univerzitě v Oxfordu   v Anglii,  přednáší na universitě v Yale.

 

               

 

            Medicínská věda ve službách viktoriánských morálních představ

 

                (předmluva BVJ)

 

     Následné pojednání bylo předneseno jako odborný referát na čtvrtém Mezinárodním Symposiu O Sexuálním Mrzačení, které se konalo v srpnu 1996 v Lausanne ve Švýcarsku. To tehdy připravilo cestu pro další vědeckou práci a zůstane milníkem ve výzkumu dějin medicinsky raciolizované obřízky. To představuje pozohurodný průkopnický čin ohledně vypracování kompletní historie obřízky celých armád chlapců a mladistvých. Někteří čtenáři asi těžko uvěří, když budou ochromeni, jak byla uplatňována tato "terapie", kterou praktikoval nemalý počet lékařů až do nedávné doby a že ty věci byly často publikovány v odborných časopisech až v příšerných detailech. Samotná důkladná bibliografie dělá tento referát nepostradatelným pro každého, kdo se zajímá o dějiny novodobé obřízky.

 
 
 

            Obsah

 
     1) Trhlina v modernosti
 
      2) Podpůrné medicínské teorie
 
          2.1)  Teorie o "degenerativní nemoci" a následné "reflexivní neuróze"
 
             2. 1. 1.) Patologizace sexuálního chování
 
             2. 1. 2.) Patologizace sexuální anatomie
             2. 1. 3.) Patologizace sexuálních funkcí
 
           2. 2.) Kastrace
 
           2. 3.) Spermektomie, Neurektomie a jiné způsoby léčení
 
         3) Obřízka jako "terapie"
 
           3. 1.) Americká "Medikální Asociace"
 
            3. 2.) Hysterie ohledně masturbace a obřízka
 
            3. 3.) Ostatní zázračné léčení
 
            3. 4.) Antisexuální povaha obřízky
 
          4) Rané dvacáté století
 
             4. 1.) Abraham L. Wolbrast a hysterie ohledně rakoviny
 
             4. 2.) Pokroky v pochopení anatomie a vývoje předkožky
 
             4. 3.) Gomco svorka
 
             4. 4.) Ovlivňování veřejného mínění
 
             4. 5.) Abraham Ravich a mýtus o rakovině prostaty a mýtus o rakovině děložního čípku
 
            5) Druhá světová válka
 
              5. 1.) Pohlavně přenosné choroby a černoši jako obětní beránci
 
              5. 2.) Douglas Gaidner zachraňuje předkožku Britům
 
            6) Zprivatizovaná hospodářská institualizace obřízky v období studené války
 
              6. 1.) Nová hysterie o rakovině
 
              6. 2.) "Kaiser Foundation Hospital", Gomco svorka a Evropa
 
              6. 3.) Odpor proti obřízce v rámci lékařské profese
 
              6. 4.) Protiúder obřízkového průmyslu
 
              6. 5.) Právnické kroky ohledně lidských práv
 
              6. 6.) Hysterie ohledně močového traktu
 
              6. 7.) Hysterie ohledně HIV
 
              6. 8.) Budoucnost nucené obřízky
 
            7) Závěr
 
 
 

            Předmluva

 
     Obřízka v západním světě má své počátky ve viktoriánské Anglii a rozšířila se díky společnému jazyku po celé anglicky mluvící západní polokouli. Myšlenky ohledně chirurgického "vylepšení" se pak rozšiřovaly kvůli hegemonii USA po druhé světové válce. Zhruba před 130 lety se americký lékařský průmysl zapojil do byznisu založeném na částečném nebo úplném odstranění vnějších pohlavních orgánů chlapců a děvčat. O původu mrzačení pohlavních národů u pravěkých a primitivních národů existují pouze spekulace ale původ a vývoj mrzačení dětských pohlavních orgánů  v lékařské praxi v USA může být přesně zdokumentován. Při pohledu na správný kontext celého průběhu západní historie vynikne v moderním tajemstvím insticiolizovaném mrzačení dětských pohlavních orgánů "vedoucí úloha", jejíž nárok na velkou sílu této historické odchylky je obrovský a obsahuje též obrovskou škálu. Nebylo to, co nikdo nepředpovídal, také naprogramováno za podmínek, které byly následně popsány? Mimoto, fenomén "moderní" německé a evropské obřízky chlapců může být adekvátně diskutován pouze v souvislosti s rozvojem a impulzy na druhé straně Atlantiku.
 
 
 

            1) Trhlina v modernosti

 
     Zavedení a šíření intitucializovaného sekulárního mrzačení dětských pohlavních orgánů bylo postaveno na základě obraných sociálních a kulturních obav, které vznikly následkem rychlé modernizace a industrializace v prvních desetiletích devatenáctého století. Vzhledem k tomu, že tradiční venkovská agrární ekonomika byla přeměněna na urbanizovanou kapitalistickou ekonomiku a tak došlo i k paralerním změnám ve struktuře společnosti, ve státních a nestátních institucích, v demografii a také v celé oblasti technologií. Důležitým důsledkem těchto změn byl vzestup střední vrstvy na pozice v ekonomickém a politickém vlivu. Tato vznikající střední vrstva byla nyní v pozici, kdy mohla reintepretovat hodnoty společnosti a mohla nyní nově definovat postavení jednotlivce pro celou měnící se společnost.
 
 
     Následkem vlivu této střední vrstvy se to odráželo na zdravotnickém establishmentu a tyto sociální změny nabývaly novou platnost. Tímto způsobem byl položen základ pro moderní terapeutický stát, který Thomas Szasz definoval jako politický řád., ve kterém byla legitimizována společenská kontrola přes ideologii zdraví. Například puberta byla nyní považována za počátek dospělosti. Společnost průmyslové střední vrstvy posunula hranici dětství o více než deset roků zpět, takže tak mohli chlapci ze střední vrstvy získat speciální odborné a akademické vzdělání, které bylo potřebné v moderní, industrializované společnosti.
 
     Velké obavy, které spustily tuto změnu, způsobily, že se společnost z velké části z vnějšku zaměřila na dětskou sexualitu. V souladu se sociálními mravy střední vrstvy mělo být dítě, co se týče sexuality až do manželství udržováno v nevědomosti. Funkčním důsledkem této změny bylo to, že mladí lidé, u kterých bylo dříve běžné, že se stávali sexuálně aktivními na počátku dospívání, se nyní museli zcela zdržovat jakékoliv sexuální aktivity a měli teď zůstat naprosto cudní až do doby, kdy jim bylo více než dvacet let. Mladí lidé, kteří nebyli schopni potlačit svůj přirozený sexuální pud pak byli podrobeni nejen společenskému odsouzení, ale i lékařským operacím.
 
 
 

            2) Podpůrné lékařské teorie

 
 
 

                2. 1) Teorie o "degerativní nemoci" a následné "reflexní neuróze"

 
     Z důvodů, které neměly nic společného se vzestupem americké střední vrstvy, dva francoužští lékaři v roce 1820, Xavier Bichat (1871 - 1822) a Francois Broussias (1871 - 1838) vyvinuli nové modelové vysvětlení pro choroby a to "teorii degenerativního onemocnění". Tento model předpokládal, že lidské tělo má k dispozici omezené množství životní energie, která je buďto dobře spotřebována řádným životem nebo je předčasně spotřebována špatným životním stylem. Vyčerpání této energie vede k degeneraci, což následně vede k rozvoji onemocnění. Lékaři americké střední vrstvy nejen tuto teorii přejali, ale rozšířili ji tak, že jakýkoliv projev sexuality nutně představuje ztrátu této životní energie a to pak ohrožuje život. Jakékoliv použití pohlavních orgánů mimo reprodukci a to i v manželství tak bylo považováno za velmi nebezpečné. Důsledkem toho bylo formulování choroby "reflexní neuróza", které předpokládalo, že pohlavní orgány a zvláště pak slastné pocity, které ty pohlavní orgány produkují jsou příčinou všech lidských onemocnění. Uvězněni v této ideologii a utvrzeni těmito teoriemi definovali američtí lékaři normální lidskou sexuální anatomii a normální lidské sexuální projevy jako něco patologického, co má zhoubné následky.
 
 
 

                    

                            2. 1. 1) Patologizace sexuálního chování

 
                           
 
                      Zařízení pro zabránění onanie pro chlapce a děvčata
 
     Patologizace normálního sexuálního chování vedla přímo k hysterii z masturbace. Definování masturbace zašlo tak daleko, že tak byla označována jakákoliv sexuální aktivita a pohyb mimo kontext heterosexuálního manželského styku za účelem rozmnožování. V praxi se diagnózou "masturbace" označovalo to, když si dítě hrálo samo se sebou nebo to bylo prováděno s jinou osobou. Lékaři tak pomocí chatrné logiky legitimizovali normální sexuální chování jako patologické. Klinické rozhovory s pacienty, kteří trpí něčím, o čemž se ví, že je to důsledkem podvýživy, přepracování, pohlavní choroby, bakteriálních a virových infekcí, duševních chorob, tabakismu nebo alkoholismu vedly k tomu, že to vše je nevyhnutelným důsledkem masturbace. Z toho vyplýval závěr, že je to právě masturbace, co vede k těm nemocem. Nicméně obyvatelé USA přijímali tuto teorii, která tvrdila, že veškerá masturbace je velmi škodlivá zpočátku velmi neochotně a mnoho lidí se vzpouzelo zásahům těchto lékařů v jejich životech a v životech jejich dětí. Ale s rostoucím počtem článků publikovaných v lékařských odborných časopisech, v kterých byly zdokumentovány škody údajně pocházející z masturbace, rostla stále více a více síla těchto lékařů k překonání odporu veřejnosti a tak se z toho salámovou metodou, krok za krokem, stala převažující lékařská doktrina.
 
 
 

                            2. 1. 2) Patologizace sexuální anatomie

 
     Aby podložili tuto teorii o reflexní neuróze, byli lékaři nuceni patalogizavat tři vlastnosti normální dětské předkožky: její velkorysou délku (pro děti typický přečnívající chobůtek), její slepení se žaludem a omezenost otvoru v předkožce. Tyto zcela normální znaky dětské předkožky byly nyní démonizovány velmi obecnou diagnózou "fimóza". To pak bylo definováno jako vrozená vada. Kromě toho byl zaveden termín "získaná fimóza", když už dříve volná předkožka znovu přirostla, dle těch lékařů důsledkem masturbace. Pod pojmem "hypertrofická fimóza"  byla definována jiná kategorie fimózy, kdy jediným symptomem bylo to, že ta předkožka byla delší, než to podle těch svévolných lékařských vůdců mělo být.
 
     Vzhledem k tomu, že je předkožka jako součást penisu velmi hustě protkána nervy a nervovými zakončeními a tak normální intaktní chlapci masturbují tak, že s ní pohybují nahoru a dolů a to je dáno tím, že struktura předkožky umožňuje velmi velký rozsah pohybu, tak byla samotná předkožka nakonec vzata jako hlavní příčina reflexní neurózy. Vzhledem k tomu, že se tehdy ještě nevědělo obakteriích jako zdroji onemocnění, tak to americké lékaře vedlo k tomu, že jako hlavní příčinu těch onemocnění viděli masturbaci a za příčinu virových a plísňových infekcí a patologických projevů podvýživy a přepracování byla též považována fimóza. V případech, kdy nebyla žádná fimóza, tak byla obviněna samotná předkožka za příčinu všech nemocí.
 
     Fimóza žen a dívek, která byla definována jako slepení klitoriální kapuce, byla viděna v přesně stejném světle.
 
 
 

                       2. 1. 3) Patologizace sexuálních funkcí

 
     V souladu s reflexivní teorií vývoje onemocnění byly definovány erotické pocity jako podráždění,orgasmus jako křeče a erekce jako priapismus. Lékaři tvrdili, že tyto projevy sexuálních funkcí jsou příznaky a příčinami onemocnění a že stimulace pohlavních orgánů může způsobit problémy ve vzdálených částech těla, na srdci, v zádech, zažívacím traktu a nebo na očích.
 
    Patologizace normálních, zejména mužských sexuálních funkcí brzy vedlo k definování "spermatorrhea". Lékařská škola definovala spermatorrhea jako velmi vážnou, sexuálně přenosnou chorobu, jejímž jediným symptomem byla ejakulace spermatu při každé jiné přiležitosti než při manželském styku. Ejakulace při polucích nebo při masturbaci byla nyní definována jako pohlavně přenosná choroba, která byla velmi nebezpečná pro společnost, protože tím bylo postiženo tolik lidí. Stovky případů hlášených  ze "západního" světa byly zveřejněny v lékařských časopisech a to ke spokojenosti současných lékařů, kteří měli spermatorrhea za skutečné a velmi nebezpečné onemocnění. Francoužští lékaři jako Claude Francois Lallemande ( 1790 - 1853) a Leopold Deslandes ( 1797 -1852) byli světovými autoritami ohledně léčby spermatorrhea. Hlavní léčbou bylo zavedení ocelové sondy, která se nazývala bougies a která byla zavedena do močové trubice a její pomocí byl poleptán vývod prostaty a měchýřkových žláz dusičnanem stříbřitým. To proto, aby se zpomalila produkce spermatu a aby byla jeho ztráta držena stranou. Lallemande rovněž doporučoval ve velmi těžkých případech obřízku při zastavení spermatorrhea při masturbaci chlapců.
 
     V USA vzbudilo Lallemandovo nadšení pro obřezávání pozornost u Edwarda H. Dixona (1808 - 1880). Ve svém pojednání o pohlavních onemocněních (1845) byl jedním z prvních severoamerických obhájců amputace předkožky a dokonce se stal zastáncem starověkého hebrejského rituálu kojenecké obřízky jako preventivního opatření proti možným budoucím problémům. Dixon tvrdil, že fimóza, která byla definována jako nadměrná délka předkožky je hlavní příčinou většiny závažných onemocnění. Z počádku byli Dixon a Lallemande z velké části ignorováni a tak byly nejprve zkoušeny jiné metody ohledně masturbace, fimóza a spermatorrhea.
 
 
 

            2. 2) Kastrace

 
     Vzhledem k tomu, že chirurgické amputace byly tehdy vezkrze brány jako moderní a progresivní léčba, tak lékaři experimentovali, jaká amputace je pro "léčbu" masturbace nejlepší. V roce 1842 bylo v Bostonském lékařském a chirurgickém žurnálu ( dnes se jmenuje New England Yournal of Medicine) psáno o muži, kterého Dr. Winslow Lewis z Bostonu oddělil a podvázal chámovody kvůli "léčbě" nadměrné masturbace. V roce 1843 Dr. Josiah Crosby z Mederithu v New Hampsire jednu z prvních lékařských zpráv o kastraci kvůli "léčbě" masturbace. Toho mladého muže, jehož zdravotní stav byl kvůli nadměrné masturbaci údajně úplně zničen nebyla schopna vyléčit projímadla a emenetika a tak ho Dr. Crosby kastroval a tvrdil, že se po té kastraci vyléčil. Americká lékařská asociace na to reagovala s velkým zájmem. O dva roky později publikoval v Bostonském lékařském a chirurgickém žurnálu Dr. Samuel McMinn, že si pomatená žena, která žila poblíž Tuscaloose, vzala žiletku a amputovala si celý zevní genitál. Dr. McMinn, který byl k případu přivolán se obával, že ta žena kvůli svému velkému zranění zemře ale ona nakonec přežila. Když se jí to zranění uzdravilo, tak se jí zázračně vrátila zdravá mysl. Fascinován tímto výsledkem Dr. McMinn spekuloval:
 
     "Výsledek tohoto případu ukázal cestu k novým terapiím. Není jasné, zda to bylo velkou ztrátou krve nebo odebráním vnějších pohlavních orgánů, že se mysl té choré ženy uzdravila. V každém případě je to nová výzva pro lékařskou profesi."
 
     Za svůj vzal i názor na to uzdravení redaktor časopisu, zpráva měla velký a dramatický nadpis: ".Duševní choroba vyléčena odstraněním zevního genitálu."
 
     O deset let později v roce 1855 publikoval Dr. William Taylor podobnou zprávu o výrobci doutníků z Philadelfie, který zešílel a později si v pomatenosti uřízl penis i varlata rozbitou lahví. Přes obrovskou ztrátu krve se jeho rány vyléčily a jemu se poté vrátila zdravá mysl. Nyní už žádné další důkazy nebyly nutné. A tak byl zaveden nový revoluční chirurgický postup na "léčbu" masturbačního šílenství a současné zavedení užívání antiseptik otevřelo cestu k těmto operacím. Ortodoxní americké lékařství začalo s komplexní amputací jako s preferovanou léčbou širokého rozsahu onemocnění. Nyní byli v psychiatrických léčebnách pacienti kastrováni, aby se jim zabránilo v masturbaci a tak se jim vrátila psychická příčetnost. Až do začátku dvacátého století byli chlapci, kteří byli přichyceni při masturbaci posíláni do útulků, kde byli obřezáni nebo kastrováni nebo řetězy připoutáni v celách. Ženy a dívky bývaly podrobovány ženské kastraci, při níž jim byly odebrány vaječníky a to bylo bráno jako lék na hysterii, epilepsii a nymfomanii.
 
 
 

            2. 3) Sperektemie, neurektemie a další procedury

 
                
                 "Systém včasného varování. Zabraňuje nočním
                  polucím tím, že svému nositeli při erekci 
                  přeruší spánek.
                  Kroužek k zabránění masturbace."
 
     Následně byly navrženy různé jiné operace, které měly eliminovat sexuální touhu a zabránit masturbaci. Byla vyvinuta "spermektemie" jako méně radikální alternativa ke kastraci a ta spočívala v chirurgickém odstranění chámovodu namísto varlat. Také "neurektomie" získala v roce 1890 určitou popularitu. Neurektemie byla často prováděna mladým mužům, kteří byli přichyceni při masturbaci a spočívala v odstranění nervů v penisu, které přenášely sexuální podněty a tak byla definitivně a nevratně vyřazena sexuální funkce. Americké lékaře napadly další drastické operace, jako bylo vypálení štěrbiny močové trubice, vypálení prostaty, používání tělesných trestů, poleptání penisu žíravinou nebo kyselinou nebo jeho "úprava" žárem, stáhnutí penisu žiletkami nebo zašití předkožky penisu kovovým drátem - infabulace, zavírání genitálií do kovových a zamykatelných klecí nebo navlékání kovových kroužků s ostrými trny na penis, což mělo eliminovat erekci.
 
     V případě dívek byla lékem na epilepsii a masturbaci cliterotomie - amputace klitorisu. Jedna z prvních zpráv o terapeutické kliterotomii byla zveřejněna v San Francisco Medical Press:
 
     "Dr.ES Cooper redaktor San Francisského odborného časopisu psal o dvou případech, kdy byl dvoum dívkám skalpelem odříznut klitoris. Ty dvě dívky údajně trpěly "nepřekonatelným návakem masturbace" a podle vědeckého pohledu nebyla jiná možnost než zabránit na jedné straně beznadějnému šílenství nebo na druhé straně předčasnému hrobu. Po operaci byla jedna z těch dvou zcela vyléčena a u druhé se její mentální schopnosti výrazně zlepšily, kromě paměti, která už nemohla být obnovena."
 
     V roce 1860 byla dle britského gynekologa Dr. Isaaca Bakera Browna uplatňována cliteroctomie jako lék na epilepsii a další psychické problémy žen. Jeho tvrzení o zázračné léčbě vzbudila nejprve velký zájem. Když však byli na jeho "metodu" upozorněni doktoři z nově vzniklé katedry porodnictví, tak byl Dr. Baker Brown vyloučen z porodnické komory. Posléze byl obviněn z trestného činu, že používal neprofesionální metody a bylo mu přičteno k tíži, že operoval své pacientky bez informovaného souhlasu. Měl ve zvyku své pacientky uspat chloroformem a pak provést operaci, aniž by je předem upozornil, co s nimi udělá. Britská lékařská literatura se od Dr. Bakera Browna distancovala ale on přes odpor britské lékařské komunity pokračoval ve své cliterotomické praxi. Za to v USA hájili Dr. Bakera Browna s veškerým odhodláním. Redaktor vlivného Medical Recordu káral "anticliteromické křižáctví" v Anglii a tvrdil: "Jaká bude teď šance na uzdravení těch ubohých epileptických žen, kterým zůstal klitoris?"
 
 
 

            3) Obřízka jako terapie

 
     Prvního prosince 1855 anglický chirurg Jonathan Hutchinson (1828 - 1913) zveřejnil dokument, který byl jedním z největších textů obhajoby obřízky. Jeho název byl: "O vlivu obřízky na prevenci syfilitidy". V roce 1850 se stal Londýn cílem masivní imigrace židovských osadníků pocházejících z východoevropských ghet, které přitahoval liberální a tolerantní postoj, který panoval v Anglii. Hutchinson napsal, že v Metropolitní Svobodné Nemocnici, která byla ve východní části Londýna, kde bylo usazeno velmi mnoho židovských přistěhovalců vyhledávalo daleko méně židů léčbu na syfilis než rodilých Angličanů. Bez sebemenšího zkoumání statistické analýzy, epidemologie, teorie bakteriálního vývoje onemocnění nebo karantenního stylu života v ghetu, vyvodil Hutchinson, že pouze obřízka je příčinou rozdílného výskytu nemoci. Přes jeho zjevně nesprávné vývody bylo publikováno v lékařských zahraničních časopisech velmi mnoho Hutchinsonových pojednání. Dokonce i o 90 let později v roce 1940 to bylo citováno jako věrohodné důkazy. V roce 1957 byl Hutchinsonův text použit jako další "důkaz" u soudu ve Vídni, kde jistý Dr. Levit ( pod vlivem moderního vzdělání a pravděpodobně též pod vlivem antiobřízkového hnutí v tehdejším reformním judaismu) odmítl nechat obřezat svého novorozeného syna. Místní rabinát pod vlivem Dr. Josefa Hirschfelda vzal Hutchinsonův spis jako důkaz, že obřízka není jen věcí tradičního rituálu, ale je to i moderní a vědecky podložené opatření pro prevenci pohlavních nemocí. Rabinát se tak Levitova syna zmocnil a obřezal ho proti vůli jeho otce: Levit neměl vůbec žádnou právnickou možnost, jak by svého syna od té obřízky ochránil.
 
     Pod vlivem Hutchinsonových vývodů začaly nyní ty obřízky být praktikovány jako preventivní léčba v nově se rozvíjející americké medicíně. Na jednom shromáždění Bostonské Společnosti Pro Medicínské Vylepšení, dne 12. 8. 1861 představil jistý Dr. White poznatek, že obřízka může zabránit masturbaci. O sedm roků později publikoval Dr. Charles Bliss ze Syracuse ve státu New York zprávu o úapěšné "léčbě" masturbace částečnou amputací předkožky.  V roce 1869 byla v odborném příspěvku lékaře A. B. Arnolda z Baltimore popsána historie obřízky v náboženském kontextu židovských, muslimských a některých afrických animistických zemí a tak byla ta nová operace jakoby legitimizována dlouhou historickou tradicí, i když ta tradice byla nezápadním ale afro-asijským fenoménem.
 
 
 
 

            3. 1) Americká Medikální Asociace

 
                
 
                Dr. Lewis A. Sayre (1820 - 1900)
 
     Ještě za svého života byl oslavován jako otec orthopedie, dokonce jako "nejvýznamější dobrodinec, Americké Medikální Asociaci slávu v medicíně ve prospěch lidstva". Dr. Sayre byl nepochybně jedním z nejvěrnějších zastánců terapeutických účinků obřízky penisu. Sayre působil od roku 1870 jako vicepresident Americké Medikální Asociace a od roku 1880 dokonce jako její president. Při výročním zasedání AMA v roce 1870 přednesl pozoruhodný příspěvek s názvem: "Částečné ochrnutí důsledkem reflexního dráždění způsobené vrozenou fimózou a slepenou předkožkou" a okořenil svá tvrzení četnými anamnézami a klinickými pozorováními.a tak s použitím současných vědeckých metod Dr. Sayre dokazoval, ke spokojenosti svého publika, že dlouhá a slepená předkožka je nejen příčinou ochrnutí končetin ale je i příčinou defektu kyčelního kloubu (pravděpodobně i tuberkulózy kyčelního kloubu), kýly, zažívacích problémů, infekce močového měchýře a nešikovnosti. Dr. Sayre tvrdil, že amputace předkožky tyto problémy u chlapců vyřeší. Dr. Sayre vybízel ostatní lékaře, aby za všech okolností zkoumali chlapcům předkožku. Když byla zjištěna fimóza, tak podle definice reflexní teorie vybízel Dr. Sayre k okamžité amputaci předkožky. Vzhledem k profesní pověsti Dr. Sayra a vzhledem k nezpochybnitelným referencím o jeho osobě převzaly velké americké lékařské fakulty více a více teorií Dr. Sayra a ty pak zahrnovali do svého výukového plánu.
 
     Během šedesátých let devatenáctého století byla stále v ohnisku zájmu amerických lékařů epilepsie o čemž svědčí rostoucí počet článků, které byly publikovány na to téma v lékařských a vědeckých časopisech. Vznikla nová obava, která těžila z tvrzení Dr. Sayra, které bylo publikováno v roce 1870 v New Yorské Patologické Asociaci, že je fimóza příčinou epilepsie. Několik anglických lékařů experimentovalo už v roce 1865 s obřízkou ohledně léčby epilepsie. Viděli problém v tom, že předkožka usnadňovala masturbaci a tak obřízka jako prevence před masturbací byla klíčem k léčení té nemoci. Dr. Sayre tvrdil, že dlouhá předkožka má sílu vypůsobit těžké epileptické záchvaty a že její odříznutí v každém případě zastavilo epilepsii, jak vypozoroval. Stejně jako v případě ochrnutí, kdy o tom publikoval jako o stovkách případů, tak stejně tak Dr. Sayre preferoval obřízku jako lék na epilepsii.
 
     Během výročního zasedání AMA v roce 1875 Dr. Sayre přednesl svou další důležitou přednášku na téma "fimóza". Informoval své posluchače, že přišel na to, že dlouhá předkožka omezuje přívod krve do páteře a tím může způsobit kulhání, zakřivení páteře, ochrnutí močového měchýře  a koňskou nohu. Prohlásil, že odstranění předkožky zapůsobilo jako zázračný okamžitý lék na všechny pacienty včetně pacientů z koňskou nohou. Ve stejné přednášce popsal několik případů. kdy cliteroktomie zapůsobila jako okamžitý lék na ochrnuté dívky.
 
 
 

            3. 2) Hysterie z masturbace a obřízka

 
     Hysterie z masturbace vyvrcholila v posledních desetiletích devatenáctého století. Od roku 1800 do časných sedmdesátých let se zvýšli počet článků v lékařských časopisech na téma masturbace o neuvěřitelných 750%. Od roku 1870 do roku 1880 se počet článků o maturbaci zvýšil o 25% a od roku 1880 do roku 1900 o dalších 30%. Mezi vlivnými americkými lékaři, kterým tato posedlost strachem z masturbace nemohla uniknout a ještě k ní přispěli byli Abraham Jacobi (1830 - 1919) a M. J. Moses. Dr. Jacobi byl zakladatel a president American Society of Pediatrics a prvním regionálním presidentem dětskými nemoci se zabývající AMA a presidentem New York Academy of Medicine a Associan of American Physicians. Jacobi a Moses tvrdili, že židovští chlapci jsou imunní vůči masturbyci, protože jsou obřezaní a nežidé jsou zvláště náchylní k masturbaci a tím ke všemz ní pocházejícím všem hrozným nemocem, které u nich vznikli jen proto, že měli zachovanou předkožku. Mosesovy a Jacobiho studie získaly uznávanou autoritu a tvrzení, že předkožka je hlavním rizikovým faktorem pro epolepsii, ochrnutí, podvýživou, hysterii a další nervové choroby byla v následujících desetiletích pravidelně citována lékařskými autoritami.
 
     V roce 1871 publikoval Dr.Moses velmi vlivný a často citovaný článek: "Hodnota obřízky jako hygienického a terapeutického opatření" v New York Medical Yournal. V rozhodující pasáži vysvětlil, že jeho zkušenost Izraelce mu dává kompetenci mluvit o hodnotě obřízky jako prostředku pro veřejné zdraví a zejména jako opatření proti masturbaci:
 
     "Je mé přání jako Izraelce o tomto tématu začít mluvit a jako lékař jsem si vyvolil tento prostředek pro odborné psaní .............Mám na mysli masturbaci jako jeden z důsledků dlouhé předkožky. Ne že by to úplně vymizelo u těch, kdo podstoupili obřízku, i když jsem se nikdy nesetkal s tím, že by s tím  v židovské rodině začalo dítě velmi útlého věku pokud to neokoukalo od těch, které přikrytý žalud ponoukal k tomu zlozvyku."
 
     Z kontextu vyplývá, že slovo hygienické,které je v názvu , má jiný význam, než má dnes. Je zřejmé, že obhájci obřízky tu mají na mysli intimní hygienu jako morální hygienu a ne hygienu fyzickou. Výroky Dr. Mosese měly velký vliv na americké lékaře, kteří usoudili, že by mělo být upuštěno od kastrace ve prospěch obřízky, která měla léčit stejné nemoce bez poškození plodnosti. Článek v Medical Record z roku 1895 vysvětloval vliv obřízky na zabránění masturbace následovně:
 
     "V případě masturbace ............obřízka nepochybně nejlepším přítelem a spojencem lékaře. Odřízne se tolik kůže a sliznice, že je pak zbývající část při erekci úplně napnutá a není pohyblivá. Už není možné žádné hraní si s kůží penisu, až se rána zahojí. Zbývající pleť se napne tak, že tam není sebemenší volnost a tak pacient není ochoten vyvíjet velkou námahu, která stojí mnoho času, aby mohl dosáhnout orgasmu. To je ta skutečnost, že dosažení orgasmu trvá mnohem déle a tak jsou pokusy o jeho dosažení méně časté. Ty pokusy ubývají, čím většího úsilí musí být k dosažení orgasmu vyvinuto............"
 
 
 

              3. 3) Další zázračná léčení

 
     Seznam dříve nevyléčitelných onemocnění, který byl výplodem amerického lékařského myšlení, o nichž ti lékaři tvrdili, že se dají vyléčit nebo že se jim dá zabránit amputací předkožky utěšeně bobtnal. Učebnice z roku 1898 uvádí:
 
     "V posledních několika letech, protože byla lépe pochopena fyziologie nervových reflexů, se obřízka stala všeobecně přijímaným chirurgickým prostředkem. Je nejen vhodná na místně ohraničená onemocnění ale také ve všech případech, kdy chlapci trpí nervovým napětím, chronickým onemocněním trávícího ústrojí, neklid, podrážděnost a jiné poruchy nervového systému, chorey, křečí, ochrnutí nebo v případě nadměrného požívání denní potravy nebo u nemocí pohybového aparátu by měla být provedena obřízka."
 
     Tisíce takových zpráv a stanovisek byly publikovány v prestižních amerických lékařských časopisech. V roce 1890 napsal Dr. william D Gentry (1836 - 1922) jeden typický příklad: "Nervové poruchy způsobené sexuální anomalitou u chlapců.", které jsou způsobeny rozmanitými konsekvencemi fimózy jako i zázračné léčení zmrzačením penisu. To je popsáno takto:
 
     "Když jsem pracoval jako lékař v dětském domově v Kansas City v letech 1884 - 1885, tak tam přivezli chlapce ve věku 2,5 roku z podobného zařízení v Chicagu, který byl slepý,hluchý a němý. Byl nervózní a hodně kňučel a tak působil mnoho obtíží. Byl zakrslý a byl u něho zjištěn pozoruhodný obecný jev, že byl stižen genitální poruchou. Jakmile jsem totiž to dítě viděl, tak mne napadlo, že může být postižen touto poruchou a zkutečně byla zjištěna fimóza. Získal jsem souhlas jeho otce k odstranění té chyby. Do dvou týdnů po operaci ten chlapec viděl a vydával zvuky, jakoby se snažil mluvit. Do šesti měsíců byl schopen vidět, slyšet imluvit".
 
 
 
 

            3. 4) Antisexuální povaha obřízky

 
     Raní zastánci obřízky plně rozpoznali sexuální funkce předkožky a obhajovali obřízku právě pro úmyslné zničení těchto funkcí.
 
     Jedno z mnoha takových potvrzení sexuální funkce předkožky bylo uvedeno v Medical News v roce 1900
 
     "Konečně se zdá, že obřízka má moc zkrotit sexualitu. Jedinou fyziologickou výhodou předkožky je to, že je s ní penis vnímavější pro intenzivní pocity než kdyby byl bez ní. Zvyšuje potěšení během pohlavního styku a zintenzivňuje ho. Ale od této výhody by mělo být v současném stavu společnosti upuštěno. Takže, když je ztráta předkožky doprovázena zkrocením sexuality, tak bychom za to měli být vděční."
 
      V roce 1902 popsal úvodník v American Practitioner News jako News antisexuální motivaci učení o obřízce jako o hygienickém opatření ještě jasněji:
 
     Další výhodou obřízky je..... snížená náchylnost kmasturbaci. Dlouhá předkožka je dráždivá sama o sobě, protože vybízí kmanipulaci než je při koupání nezbytné. To pak ponouká dítě, aby s těmito částmi manipulovalo a tak jsou obvykle vyvolány příjemné pocity extrémně citlivou sliznicí na předkožce, což nakonec vede k masturbaci. Trvalé odkrytí žaludu jako účinek obřízky ...........  snižuje citlivost tohoto orgánu. To zavazuje lékaře jako rodinného poradce v otázkách hygieny a mediciny k jejímu naléhavému doporučení."
 
 
 

            4) Počátek 20. století

 
     Jakmile byla všeobecně uznána teorie o zárodcích nemocí a byly objeveny vitaminy, byla bakteriální onemocnění jako je například tuberkulóza tiše odstraněna ze seznamu nemocí údajně způsobených fimózou. Přesto se však ohromné množství amerických lékařů zoufale drželo pevné víry, že fimóza je příčinou některých onemocnění jako je například epilepsie. Rok od roku tak zase znovu bobtnal seznam nemocí, které byly přisuzovány fimóze a tak to pokračovalo dál. Dokonce i podivná úmrtí byla přičítána fimóze.
 
 
 

             4. 1) Abraham Wolbrast a hysterie z rakoviny

 
     Abraham Wollbrast (1872 - 1952) byl urolog, který působil mimo jiné v Beth Israel Hospital a Jewish Memorial Hospital v New Yorku. V lednu 1914 publikoval v Yournal of American Association první ze série článků, ve kterých vždy byla jako pachatel nemocí, které naháíněly strach ve 20. století, vždy obviněna předkožka. Dr Wolbrast byl prominentním a vlivným členem AMA, jakož i neslavně proslulé American Society of Sanitary and Moral Prophylaxis (Americké společnosti pro zdravotnickoi a morální prevenci), organizace pro zlepšení morálky, která brojila proti jakýmkoliv projevům mimomanželské a dětské sexuality. Dr. Wolbrast měl na sexualitu vyloženě rigidní názor. V roce 1930 prohlásil, že dospělý masturbant má být sterilizován a má mu být zabráněno se oženit. Už v roce 1914 ve svém vlivném článku: "Univerzální obřízka jako příklad všech hygienických opatření" obohatil své názory o nálezek Hutchinsonův, že obřízka zabraňuje syfilitidě a žádal, že by měla být zavedena závazná obřízka jako opatření na snížení frekvence masturbace a dalších problémů. Požadoval "aby bylo obecně uznáno, že podráždění, které pochází z těsné předkožky, může mít nervové následky, jako jsou křeče, epilepsie a další projevy. Proto je pravděpodobné, že když mnohé děti zemřou na křeče, že je pravou příčinou těch úmrtí dlouhá a těsná předkožka.". Tak mělo být "morální poviností každého lékaře urychleně provést obřízku u dětí mužského pohlaví"
 
     Je zřejmé,že v chápání Dr Wolbrasta má slovo "hygiena" význam morální hygiena a ne hygiena, tak jak ji chápeme dnes.
 
     Je důležité poznamenat, že do té doby byla obřízka primárně aplikována jako "léčba u dětí a dospělých, ale ne jako preventivní opatření u novorozenců. Vlivem neúnavného agitování Dr. Wolbrasta začala myšlenka neterapeutické univerzální obřízky novorozenců u amerických lékařů nabírat na popularitě. (Takový zásah nebyl terapeutický, protože byl provázen na reálně neposkvrněných zdravých dětech, které nejevily žádné známky velkoryse definovaných "znetvoření" nebo "nemoci". Lékařské učebnice byly přepsány tak, že gynekologové a pediatři byli napomínáni, aby zkoumali penis každého novorozeného chlapce ohledně stažitelnosti předkožky. V případě nemožnosti jejího stažení, což je však u novorozenců pravidlem, bylo doporučeno okamžitě tu předkožku odstranit.
 
     Od poloviny třicátých let dvacátého století přešla většina lékařů k teorii, že epilepsie je záležitostí mozku avšak Dr. Wolbrast trval zarputile na tom, že příčinou epilepsie je úzká předkožka. Této chiméry se nikdy nevzdal a tak zarputile opakoval své argumenty a uzpůsoboval je tak, aby byly uzpůsobeny měnícím se názorům a obavám veřejnosti. V prvních desetiletích dvacátého století dramaticky vzrostl v obecně populárních časopisech počet článků o rakovině a tak se rakovina dostala do ohniska veřejnosti. Čtenáři si mohli přečíst 13 článků o rakovině mezi lety 1900 - 1904, do roku 1909 se to číslo zdvojnásobilo a do roku 1928 se počet těch článků navýšil o 569%. Na vrcholu tohoto zvýšeného strachu z rakoviny vydal Dr. Wolbrast dokument, který byl považován za konečný odborný text ohledně obřízky jako nejspolehlivější prevence proti rakovině penisu; podle "pozorování Dr Wolbrasta (ve skutečnosti šlo o pouhé tvrzení) židovští muži nikdy netrpěli rakovinou penisu a tak se Dr Wolbrast domníval, že je ta rakovina způsobena "skupinou patogenních látek v předkožkovém vaku". Dr Wolbrast neměl vůbec žádný vědecký důkaz pro to, jak by podpořil svůj názor, ale na základě jeho vehementních tvrzení, která často vycházela v jeho článcích, že je smegma karciogen, to začlo být v USA považováno za prokázanou skutečnost.
 
 
 

               4. 2) Pokrok v porozumění anatomie a vývoje předkožky

 
     V roce 1932 publikoval výzkumný tým na Unirsity of Pennsylvania pod vedením Dr. H C Bazetta podrobný anatomický popis inervace předkožky. Uvedli, že je předkožka protkána sítí nervových vláken a zakončení a že je schopna registrovat sebemenší dotek a sebemenší teplotní rozdíly. Následujícího roku Dr Glenn A Diebert z Institutu pro anatomii Daniela Baugha na Jefferson Medical College provedl podrobnou studii vývoje předkožky v děloze a zkoumal postup jak se po narození odděluje od žaludu. Dr Diebert prokázal, že slepení ani "fimóza" nejsou žádnými vývojovými vadami, ale že jde o normální fáze vývoje penisu. V roce 1935 britský anatom Richard Hunter z Queen´s University v Belfastu podobný podrobný popis embriologického vývoje předkožky. Protože tyto vědecké nálezy byly v rozporu s převažujícím názorem na předožku jako na zbytečný a morbidní rudiment, tak byly tyto tři vědecké studie zcela ignorovány zdravotnickým establishmentem.
 
 
 

                  4. 3) Gomko svorka

 
     Obřízka novorozenců masově narůstala s masovou výrobou a rozšířením používání nyní všudypřítomné Gomko svorky, která byla vynalezena v roce 1934 Aaronem Goldsteinem a Dr Hiramem S. Yellenem. Gomko je zkratka pro "Goldstein Manufacturing Company, pozdější Gomco Surgical Manufacturing Corporation of Buffalo, New York, jak to bylo přejmenováno. Toto kruté zařízení z nerezové oceli je dodnes používáno pro odtržení slepené předkožky od žaludu, aby mohla být posléze odříznuta skalpelem. Standardizace této chirurgické techniky usnadnila rychlou intitualizaci novorozenecké obřízky jako rutinní operace v porodnici a vedla k obecnému obřízkovému stylu high&tight - vysoká a těsná. Použití této svorky má za následek velkou ztrátu tkáně a to pak bylo v USA považováno za "normální" vzhled penisu.
 
 
 

                    4. 4) Ovlivňování veřejného mínění.

 
                         
 
                        Dr Alan F. Guttmacher (1898 - 1974)
 
     V září 1941 se objevily v americkém časopise pro rodiče první publikované články o údajných výhodách rutinní obřízky a tak se to poprvé objevilo v časopise pro širokou čtenářskou veřejnost. Autorem článků byl Dr Alan F. Guttmacher, gynekolog na Lékařské fakultě University Johna Hopkinse, a obsahovaly mnoho stejných mýtů a hororových příběhů, které byly v lékařských odborných časopisech poblikovány v 19. století. Stejně jako jeho předchůdci připustil, že obřízka "způsobuje snížení mužské sexuální citlivosti", ale tu ztrátu hodnotil podobně jako Dr Hutchinson žádoucím způsobem. Dr Guttmacher citoval nejen údajné objevy Dr Wolbrasta o rakovině penisu, ale byl též napaden hysterickou a patologickou čistotou Edwardiánské éry ( 1901 - 1910) a tak tvrdil, že je nutné žalud malého dítěte denodenně drhnout, ačkoliv to je přesně to, co je extrémně škodlivé. Tyto veci sice byly mezi roky 1890 - 1930 v Průvodci britského impéria pro péči o dítě, ale právě ve Velké Británii Dr Douglas Gaidner tyto věci vyvrátil. V americké lékařské literatuře však tyto zastaralé myšlenkové konstrukty přetrvávaly, a tak jak právě triumfovalo lepší pochopení dětské anatomie v této oblasti ve Spojeném Království, tak se staré bludy pevně držely v USA. To vše zaštítil Dr Guttmacher svým profesním akademickým titulem a takto informoval laickou veřejnost:
 
     "Dnešní hygiena vyžaduje, aby předkožka, kapucovitý kožní záhyb, který pokrývá špičku (žalud) penisu byla denodenně stahována a aby byl pak odkrytý žalud denodenně důkladně umyt. Problémy vznikají, pokud se to zanedbá, protože sekrece mnoha žláz, které pokrývají vnitřní stranu tohoto krytu pokud se to zanedbá vytvoří krustu a to se může během několika dní zanítit. Ten zánět může vést k vytvoření drobných provazců jako tkáňových pásků mezi vnitřkem předkožky a žaludem, které se slepí a tak vznikne slepená předkožka."
 
     A tak vidíme, že starý viktoriánský mýtus o slepené předkožce získal v počínajícím kosmickém věku nový impuls. Aby se zabránilo této zoufalé situaci, tak Dr Guttmacher doporučoval rodičům obřezat své děti hned po narození, protože po obřízce je pak pro matku péče o penis dítěte snadná a matka pak ani nemusí vést chlapce, aby se později naučil v tomto sám o sebe pečovat, což chlapce jenom nasměruje k  nadbytečné pozornosti k jeho genitáliím a což vede k masturbaci a tak je masturbace u obřezaných chlapců méně častá. Dr Guttmacher uspěl s rozdmýcháním obav, že se o přirozenou zdravou předkožku těžce pečuje a ta stejně nevyhnutelně ponouká k masturbaci. Jeho články složily k legitimizaci stále a stále častější praxe velkoměstských nemocnic, které pak automaticky obřezávaly novorozené chlapce bez ohledu na názor rodičů.
 
 
 

               4. 5) Abraham Ravich a mýtus o rakovině prostaty

 
     Dr Abraham Ravich byl urologem na Israel Sion Hospital v Brooklynu a z této pozice se stal jedním z nejradikálnějších křižáků pro všeobecnou masovou obřízku po Dr Jonathanu Hutchinsonovi a Dr Peteru Charlesi Remondinovi. Spolehl se na teorii Dr Wolbrasta o karcerogenitě smegmatu a použil mýtus i imunitě židovských mužů vůči těmto chorobám, a tak postuloval v roce 1942 souvislost mezi rakovinou prostaty a předkožkou. On také vznovuvzkřísil obskurní teorii, která se objevila bez jediného důkazu už v roce 1926, že rakovina děložního čípku je způsobena mužským smegmatem. Rozšířené noviny Newsweek šířily vehementně výmysly Dr Raviche a vyzývaly k "ještě univrzálnější praxi obřízky mužských novorozenců". Ke všemu se Dr Ravich nepoctivě chlubil, že on byl prvním mužem, který popsal výhody obřízky pro prevenci rakoviny genitálií.
 
 
 

                  5) Druhá světová válka

 
     Během hromadného narukování a povolávání na vojnu za druhé světové války se tak mnoho mužů dostalo pod jurisdikci vojenských lékařů, kteří měli pravomoc nařídit obřízku u všech vojenských složek. Dokonce, i když válka končila, jedenlékař vojenského námořnictva na stránkách Naval Medical Bulletin vysvětloval, že je obřízka nejčastější operací prováděnou v námořnictvu a že ta operace je prováděna mnohem častěji než operace kvůli zraněním v boji. Vojenští lékaři odůvodňovali tuto kampaň pro masovou obřízku jako prevenci před fimózou a parafimózou. Násilně odvedení muži byli pravidelně ponižováni neohlášenými kontrolami penisu, a mnozí z nich, kteří nebyli obřezáni byli testováni na fimózu, a přesto, že žádnou neměli, tak byli posláni na obřízku. Těm, kteří se tomu vzpírali bylo vyhrožováno, že budou postaveni před vojenský soud.
 
 
 

                   5. 1) Pohlavně přenosné nemoci a černoši roli obětního beránka 

     Vojenské záznamy ukazují, že afroameričané byli v armádě obviňováni ze šíření pohlavních nemocí a proto byli žádoucím terčem obřízkových kampaní. Vojenští lékaři,jako byl například Eugene Hand (1909 - 1972), dermatolog a venerolog z Naval Hospital St. Albans v New Yorku, byl odpovědný za to, že pak armáda zastávala názor, že černoši byli nebezpeční přenašeči pohlavních nemocí a že za to mohl velmi nízký výskyt obřízky, který mezi nimi byl. Kapitán Leonard Hiemott z US Army Medical Corps tvrdil, že "černoští vojáci mají na svědomí 70% všech možných případů pohlavně přenosných chorob" a tak  to,abyzorganizoval tajné policejní jednotky i na sexuální život černošských civilistů.  Tajné zprávy ohledně pozorování jejich domácího pohlavního životaa poskytli materiál k závěru, že by se měla věnovat pozornost jejich intimní hygieně a tak by měla být přijata preventivní opatření proti nákaze pohlavními chorobami a tak přišla na řadu pověst, že černoši jsou příliš hloupí na to, aby dokázali používat kondomy.

     Jak byla tehdejší zdravotnická politika přivedena k takovému závěru?

     Ve válce se projevila ohkedně pohlavních chorob větší celostátní posedlost. Od roku 1932 do roku 1940 se počet článků ohledně pohlavních chorob zvýšil o 192% a později mezi roky 1940 - 1947 to každoročně narůstalo o17%. Později ta hysterie ustupovala pravděpodobně v důsledku objevení léčby penicilinem, čímž byla zavedena nová léčba syfilitidy. Na vrcholu téhysterie byl při výročním zasedání Americké lékařské asociace v červnu 1947 přednesen článek s názvem: "Obřízka a pohlavní choroby", ve  kterém byla rozebírána frekvence výskytu pohlavních nemocí mezi židý, bílými nežidy a černochy. V tom článku byl zastáván názor, že jsou pohlavní nemoci mezi židy vzácné a autor se domníval, že v tomto má výrazný ochranný účinek právě obřízka,

     "Obřízka není rozšířena mezi černochy..........mnozí černoši jsou velmi promiskuitní, černoši jsou jen zřídka obřezáni, mají jen málo informací nebo strachu z pohlavních nemocí a tak způsobují promiskuitou jako sršni mnoho infekce"

      Ve stejné studii zašel Dr Hand tak daleko, že tvrdil, že rakovina jazyka je mnohem častější u mužů s předkožkou než mezi židy. Neewsweek opět vytruboval toto senzační zjištění a tak vzrůstala mezi lidmi představa, že politika masové obžízky chlapců je vědecky podložená a má rozhodný význam pro budoucí zdravotní bezpečnost národa.

 

               5. 2) Douglas Gaidner zachraňuje předkožku Britům

 
                   
 
                   Dr Douglas Gaidner (1910 - 1992)
 
     V prosinci roku 1949 publikoval pediatr Douglas Gaidner v Gambridge průkopnickou studii s názvem "Osud předkožky". Opřel svůj výzkum o výzkum o výzkumy Dr. Dreiberta a Dr. Huntera a představil své vlastní pečlivé studie o vývoji, slepení a stažitelnosti předkožky. Dr. Gaidner tak vyvrátil mýtus o fimóze a prohlásil, že nestažitelná předkožka je normálnímstavem u dítěte a že se odlepení předkožky od žaludu uskutečňuje pomalu během vývoje chlapce. Jeho studie zkoumala také standardní seznam údajných výhod obřízky i ohledně rakoviny a syfilitidy a Dr Gaidner prohlásil, že je to pochybné. Praxe obřízky byla ve Velké Británii od roku 1930 na ústupu, protože vysoká míra komplikací a úmrtí v důsledku obřízky vzbudila obavy lékařů a tak dal Gaidnerův článek poularitě chlapecké obřízky v Británii poslední hřebík do rakve. V rámci nového Systému národní zdravotní péče ( ten systém je v Británii dodnes, je to mírnější obdoba systému, jaký byl u nás za socialismu. Redakce PNVT), který byl zaveden v roce 1948, bylo vysvětleno rodičům, kteří chtěli nechat obřezat své chlapce, že novorozenecká obřízka není lékařsky uznávaná operace a bylo trváno na tom, že to rodiče musí zaplatit sami. Jak se dalo očekávat, počty dětských obřízek pak strmě klesly.
 
 
 
 

                6) Zprivatizovaná hospodářská institualizace obřízky v době studené války

 
     V USA byly studie Dr. Gaidnera zcela ignorovány a zastaralé mýty lékařů jako byl Dr Guttmacher triumfovaly zabaleny do nového obalu. Lékařské učebnice trvaly na tom, že gynekologové by měli prohlédnout penis každého nově narozeného chlapce, aby zkontrolovali, zda není jeho předkožka slepená nebo zda nejde přetáhnout nebo zda není téměř dlouhá a pokud shledali nějakou známku takovéto "fimózy", což bylo samozřejmě téměř vždy, tak měli okamžitě provést obřízku. V roce 1953 publikovali Dr Richard L. Miller a Donald C. Snyder významný článek v časopise American Yournal of Gynecology and Obsterics (porodnictví), ve kterém vyzývali k okamžité obřízce chlapců po narození. Zcela ignorovali vědecké studie Dr. Gaidnera a odvolávali se hlavně na spisy Dr. Wolbrasta a tvrdili, že při "fimóze" je okamžitá úprava obřízkou nutná a chlubili se, že obřízka zvyšuje mužské libido a naopak snižuje četnost masturbace a zvyšuje odolnost vůči četným fyzickým a duševním nemocem a dále tvrdili, že je obřízka zvláště vhodná pro lékařskou praxi a její provádění ihned po narození je v nejlepších finančních zájmech nemocnic. Brzy potébyly učebnice porodnictví přepsány tak, že obsahovaly doporučení Dr Millera a Dr Snydera.
 
 
 

                    6. 1) Nová hysterie ohledně rakoviny

 
     Během padesátých let (minulého  století), když se dostala syfilis díky penicilinu pod kontrolu, tak si rakovina vybojovala zpátky místo jako nemoc, vůči níž obřízka pomáhá a chrání. Od roku 1943 do roku 1951 se zvýšil počet pojednání o rakovině v magazínech, časopisech a ilustracích o 182%, od roku 1951 do roku 1955 o dalších 32% a od roku 1955 do roku 1957 ještě jednou o72%. Souběžně s tímto obnovením veřejného zájmu a s častými články na toto téma zveřejnil Dr Ravich novou přednášku: "Prevence před rakovinou prostaty, penisu a děložního čípku pomocí obřízky." V té přednášce zašel tak daleko, že tvrdil, že 25 000 úmrtí na tyto druhy rakoviny mělo za příčinu pouze zachovalou předkožku a že 3 - 8 miliónů tehdejších amerických mužů mělo onemocnění prostaty způsobené též pouze tím, že měli zachovanou překožku. Dr Ravich vehementně trval na tom, že na prevenci před těmito nemocemi je nutně zapotřebí masová obřízka. Teorii Dr Raviche o rakovině děložního čípku převzal Dr Ernest Wynder z Manhattan Memorial Centre for Cancer and Allien Diseasses (pro rakovinu a jiné nemoci) a v roce 1954 publikoval poměrně objemnou studii, ve které deklaroval, že univerzální novorozenecká amputace předkožky u chlapců je schopna zabránit rakovině děložního čípku u žen, což opět vydatně tozšířil jeden zpravodajský magazín, v tomto případě Time Magasine, který příznivě reagoval na obvinění předkožky Dr Wynderem. A tak proslulost Dr Wyndera a slepá víra v to, co tvrdil vedla k veřejné podpoře obřízkového průmyslu.
 
      Mezitím se dokonce objevily požadavky na obřízku žen a dívek ze stejného důvodu. V průběhu roku 1950 se zvýšil počet amerických lékařů, kteří zvýšili své úsilí za popularizaci obřízky žen, a to za odstranění klitoriální kapuce jako hygienického opatření. V roce 1959 publikoval Dr W. G. Rathmann článek ve kterém obhajoval ženskou obřízku jako lék na psychosomatické nemoci a na vyřešení manželských problémů. Využil té příležitosti k tomu, že si nechal patentovat svorku na ženskou obřízku.
 
 
 

                  6. 2) "Kaiser Foundation Hospital", Gomko svorka a Evropa

 
   Tak v roce 1950 vzrůstal počet novorozeneckých obřízek, protože se z toho stal v řetězcích nemocnic a pojišťoven velmi výhodný byznys. Soukromé nemocnice zavedly programy ohledně automatizované obřízky novorozených chlapců, které pak byly často prováděny hned na porodním sále. V roce 1950 bylo na "Kaiser Foundation Hospital" (dnes je to velký nemocniční řetězec) z 889 novorozených chlapců ihned po narození obřezáno 812, což je 92%. Zároveň mnoho městských nemocnic zavádělo tuto operaci pro chlapce, kteří tomu po porodu unikli, a tak byli často už jako větší chlapci obřezání, aniž by dopředu věděli o tom, že jim bude při jiné operaci v narkóze, například při odstranění mandlí, slepého střeva a tak dále, bude i zároveň amputována jejich předkožka.
 
    V pozdních padesátých letech se americký obřízkový průmysl snažil propagovat svou praxi v Evropě se zváštním zaměřením na východní a západní Německo, z čehož to západní bylo kvůli tomu, že bylo z hlediska války od Američanů z velké části okupováno, pod jejich značným vlivem. Kolem roku 1957 si Gomco Corporation vybudovalo distribuční síť v Ulmu na Dunaji, který byl v americké okupační zóně a ve stejném roce spolupracovala "Kaiser Foundation" s Ottou Dietzem, s prominentním obřízkuchtivým funkcionářem Stasi (neblaze proslulá východoněmecká komunistická státní tajná policie), který chtěl vehementně zavést povinnou obřízku v sovětské okupační zóně Německa. V roce 1959 bylo obřezáno 150 malých chlapců, kteří se narodili ve státní nemocnici v Darmstadtu (západní Německo, jih spolkové země Hesensko) experimentálně bez použití anestezie kvůli propagaci Gomko svorky, zařízení, které mělo obřízku velmi usnadňovat. V roce 1963 dosáhl Dr H. Koester toho, že v porodnici Fakultní nemocnice v Giessenu (též v Hesensku), byl zaveden program, v jehož rámci byli automaticky obřezáváni všichni chlapci hned po porodu a opět s použitím Gomko svorky. V  roce 1968 byl dokonce pozván do východního Německa, kde demonstrativně předváděl, jak je tato metoda rychlá a účinná.
 
     Na počátku roku 1970 však tyto experimenty s novorozeneckou obřízkou upadly u státních orgánů jak východního, tak i západního Německa v nemilost a byly tam zastaveny. A tak firma Gomco Corporation okamžitě zaměřila svou pozornost na Dánsko a tak tam byla v roce 1973 uspořádána propagační obřízka osmnácti novorozených chlapců. Jak se dalo očekávat, výsledky těch propagačních obřízek byly vehementně chváleny v dánském odborném zdravotnickém tisku spolu s propagačními fotografiemi Gomko svorky jako skvělého zařízení  pro novorozeneckou obřízku. Dánská veřejnost se však vůči tomu vzepřela a zcela odmítla, aby byly takto zcela nesmyslně měněny pohlavní orgány dánských chlapců a tak ta kampaň obřízková kampań vyšuměla a brzy zcela upadla do zapomenutí.
 
     Je zřejmé, že pokusy s Gomko svorkou v Evropě neměly vůbec nic společného se zdravím ale že se jednalo výhradně o otázku byznysu.
 
 
 

             6. 3) Odpor proti obřízce v rámci lékařské profese

 
     Tato vynucovaná obřízka chlapců se také posléze setkala s určitým odporem. V letech 1956 - 1959 publikoval Dr. Richard K. Winkelmann, dermatolog z Mayo Clinik dvě studie, ve kterých je zaznamenáno enormní nervové bohatství předkožky, v těch studiích byla předkožka představena jako konkrétní velmi citlivá erotogenní zóna. Ty studie však byly publikovány ještě před sexuální revolucí, v době, která byla velmi nepřátelská sexuálnímu potěšení a tak byly studie Dr. Winkelmanna zcela ignorovány a zapadly. V roce 1954 bylo vyvráceno tvrzení Dr. Raviche, že předkožka způsobuje rakovinu prostaty a v roce 1962 byla také vyvrácena hypotéza, že předkožka způsobuje rakovinu děložního čípku a v roce 1963 bylo též vyvráceno tvrzení Dr Wolbrasta, že je smegma karcinogenní a konečně v roce 1965 vznikl trend, že někteří začali být skeptičtí ohledně výhod obřízky, když vyšel v Journal of the American Medical Association odborný článek od Dr. Williama Morganse: "The Rape of the Phallus" (Znásilnění falu).  Ve své analýze Dr. Morgans vyvrátil veškeré argumenty, jimiž nemocnice hájily nucenou obřízku chlapců a tak zažehl spor, který v rámci amerického zdravotnictví trvá dodnes.
 
     Ještě důležitější byl článek: "Povaha předkožky u dětí a dospívajících", který vyšel v roce 1968. Nakonec British Pediatric Journal, Archives of Discases of Childhood zveřejnil zprávu o velmi podrobném výzkumu dánského pediatra a školního lékaře Jacoba Ostera, který zkoumal četnost přírodního slepení předkožky u 9654 chlapců ve věku mezi 6 a 17 let. Nálezy doktora Ostera, stejně tak jako dříve Dr. Gaidnera vyvrátily blud o fimóze jako vrozené vadě a medicinsky prokázaly, že slepení mezi žaludem a předkožkou nejsou žádné vrozené vady, ale jsou to normální fáze vývoje penisu. Dr Oster také zjistil (v čemž korigoval omyl Dr. Gaidnera, že přirozená fimóza  se má vyřešit do tří let), že je to mnohdy velmi pomalý biologický proces, který mnohdy trvá 10 let i déle, než je úplně ukončen. Výzkum Dr Ostera prokázal, že normálně není nutný u nestahovací předkožky žádný zásah a co je ještě důležitější, prokázal, že je nevhodné se  pokoušet násilně urychlit tento vývoj, že jsou tak narušovány obě dvě struktury, jak předkožka, tak žalud a ty násilné zásahy pak mohou naopak přivodit nepřirozené srůsty nebo mohou způsobit patologickou jizevnatou fimózu. Výzkumy Dr Ostera ukazují cestu k vědeckému poznání dodnes a byly široce přijaty jak britskými tak evropskými lékařskými odborníky, kdežto v USA byly většinou ignorovány a částečně byly též ignorovány v Německu i Rakousku (a jak je vidět, jsou většinou ignorovány i v ČR)
 
     V roce 1970 článek od Dr Noela Prestona "Co dělat s předkožkou?", který byl publikován v Journal of American Medical Assotiation přeměnil jiskru, kterou vyvolal článek Dr. Morgense v požár. Jeho tvrzení vyvrátila všechny do té doby převažující mýty o údajné nutnosti obřízky penisu a motivoval tak Americkou Pediatrickou Akademii v roce 1971 k revolučnímu prohlášení v pátém vydání jejích pokynů k péči o novorozence a kojence: "Neexistují žádné přesvědčivé indikace k obřízce v novorozeneckém období:"
 
     V pozdních sedmdesátých letech (minulého století) se dověděla americká veřejnost o zneužívání moci ve veřejných institucích své země a tak se stalo, že si americká veřejnost začala určité věci stále více a více uvědomovat a tak nastal protisměrný pohyb k nedobrovolné obřízce chlapců. Přes výsměch a nepřátelství majoritní, vůči empatii odolné, lékařské společnosti, začali mnozí američtí rodiče odmítat, aby jejich synové byli obřezáni. Pokrok v oblasti medicínské etiky nastal zároveň se zavedením pojmu "informovaný souhlas" v oblasti operací. Takto byli lékaři nuceni dopředu vysvětlit pravděpodobný výsledek operace a veřejně uvést možná rizika s tou operací spojená, nabídnout alternativní neoperační léčbu a v neposlední řadě získat i písemný souhlas pacienta. V případě obřízky byl považován písemný souhlas. Jenže v tomto případě je osoba, která posdtupuje operaci ještě příliš malá na to, aby mohla ten písemný souhlas udělit a tak přišli zástupci amerického obřízkového průmyslu s kličkou, že ten souhlas mohou dát za svého syna jako náhradníci rodiče. Tímto rozhodnutím pro nebo proti nevratné modifikaci penisu z vůle rodičů je ignorována základní skutečnost, že dotyčná osoba, která je vystavena všem rizikům a musí nakonec nést doživotní následky té operace, vůbec nemá právo v té věci rozhodnout. V této věci kritici tvrdí, že neexistuje vůbec žádná pravomoc přenést toto rozhodování na rodiče dítěte, protože lékaři sami nemají žádnou rozhodovací pravomoc ohledně obřízky chlapců.
 
 
 
 

               6. 4) Protiúder obřízkového průmyslu

 
     V USA vyvrcholila míra nedobrovolné novorozenecké obřízky v sedmdesátých letech (minulého století) a to ať se souhlasem nebo bez souhlasu rodičů byla míra novorozenecké obřízky na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let přes 90%. Zastánci obřízky z velkých metropolitních oblastí si tehdy vzali na paškál malé venkovské nemocnice v "srdci Ameriky" a tak byly zavedeny obřízkové programy i v zapadlejších místech, kde to bylo doposud neznámé.
 
     Zárověň agitovali, údajní Rádci rodičů, to je populární lékařské časopisy a zdravotnické brožury a vyvolávaly nesmyslnou paniku, když tvrdily, že chlapec, který nebyl obřezán jako novorozenec by utrpěl hrozné psychologické poškození, kdyby náhodou zjistil, že obřezaný penis jeho otce vypadá jinak, než ten jeho vlastní, kompetnější. Je jasné, že tento argument je naprosto nesmyslný. Poněvadž byly generace, kdy otcové byli ještě intaktní a jejich synům pak byly amputovány předkožky. Je zřejmé, že člověk s amputovanou částí těla, kterou jejich otec má, má větší problémy, než ti, kteří mají ještě tu část, která byla amputována jejich otci. Dalším mýtem byly obavy střední vrstvy pokud jde o společenské postavení. Tato demagogie byla obzvláště účinná, protože střední vrstvě bylo vtloukáno do hlavy, že by se intaktní chlapec cítil divně nebo poníženě, kdyby byl takový sám mezi obřezanými spolužáky ve školní šatně.
 
     Plnohodnotné informace o anatomii a fyziologii mužské předkožky v amerických lékařských učebnicích úplně chybí a byly nahrazeny texty poplatnými pseudovědecké obřízkové lobby. (Totéž platí i o německých lékařskych učebnicích, které kopírují americký model. Poznámka redakce BVJ) (V ČR je to spíše v populárních knihách ohledně péče o dítě, které byly přeloženy do češtiny a pocházejí z USA. Redakce PNVT). V anatomických nákresech standardních amerických urologických učebnic je předkožka poťouchle vynechána a je v nich zobrazen obřezaný penis, jako by tak byl od přírody. Těch velmi málo zobrazení anatomie přírodního penisu, které byly v USA vůbec zveřejněny, byly zcela zvláštní pro obřezanou generaci Američanů - a to nejen pro lékařské laiky, ale hlavně pro lékaře, z nichž drtivá většina nikdy neviděla přírodní, obřízkou nezměněný penis. Jako příklad zastaralých informací se američtí medici učili to, co ukazuje citát z Campbellovy učebnice urologie vydané v roce 1970:
 
     "Fimotické zúžení předkožky způsobuje velké potíže s močením doprovázené napětím tkání a křičením; kýly a výhřezy konečníku jsou druhotnými následky toho zúžení. Močové infekce jsou pak častými následnými komplikacemi předkožkové obstrukce. Podvýživa, krvácení z nosu, záchvaty, úzkostné sny, chorea a epilepsie jsou důsledkem fimózy."
 
     V souladu s těmito věcmi vyvolávalo další strach myšlení, které přetrvávalo z doby panování krále Edwarda VII. (1901 - 1910) a tak byla obřízka zároveň brána jako preventivní opatření proti masturbaci. Viktoriánská hysterie z masturbace totiž byla v amerických lékařských učebnicích navzdory novému poznání v jinak vědecky orientovaných sedmdesátých letech (minulého století) ještě stále všudypřítomná.
 
     "Rodiče si uvědomují význam místní čistoty a genitální hygieny u svých dětí, a tak obvykle rádi přijímají opatření, které zabraňuje masturbaci. Z toho důvodu se obvykle doporučuje, aby své syny nechali obřezat:"
 
     V říjnu 1972 Americká Pediatrická Akademie jmenovala komisi, aby vypracovala oficiální stanovisko, s cílem, aby byl poskytnut návod ohledně žádostí zdravotních pojišťoven, týkající se obřízky chlapců. Tedy návod, jak má být ta obřízka chlapců zahrnuta do pojistných balíčků. Výsledek nebyl nikdy oficiálně zveřejněn, ale na závěr Dr Thomas Guthrie během konference AMA neoficiálně argumentoval a tvrdil: "Je zřejmé, že amputace předkožky novorozených chlapců se bude nadále ještě více šířit a tak je jasné, že by měla být hrazena ze zdravotního pojištění."
 
     Ani ženská obřízka zcela nevymizela z americké lékařské praxe. V  roce 1973 Dr Leo Wollman, gynekolog z Maimonides Hospital v Brooklynu publikoval článek, ve kterém doporučoval odstranění klitoriální kapuce jako léčbu na frigiditu. Dr. Wollman vše zcela převrátil v duchu nově vzniklé sexuální revoluce, pod jejímž vlivem byla sexuální rozkoš rozpoznána jako legitimní součást života a tak to zatáhl do lékařské profese. Tvrdil, že modifikace mužských a ženských pohlavních orgánů, která se poslední dobou stala zvykem, zlepšuje kvalitu orgasmu. To byl přesný opak toho, co bylo ohledně obřízky hlásáno po více než sto let předtím, kdy obhájci obřízky zcela správně viděli její největší výhodu v tom, že zeslabuje sexuální pocity. Takovéto náhlé přetočení argumentů přesvědčilo kritiky obřízky, že její zastánci udělají všechno pro to, aby pro ni přesvědčili naivně lehkověrnou ale stále více a více pochybující veřejnost.
 
     Ke všemu znechucení obřízkové lobby však vydala Americká Pediatrická Akademie další prohlášení o obřízce s následujícím závěrem:
 
     "Neexistuje žádná absolutní lékařská indikace pro rutinní obřízku novorozenců. Výchovný program, který osvětluje dobrou osobní hygienu má více výhod než obřízka a s ní související rizika. Proto nemůže být novorozenecká obřízka považována za nezbytnou součást celkově přiměřeného zdraví."
 
 
 
 

               6. 5) Právnické kroky ohledně dětských práv

 
     V osmdesátých letech (minulého století) si postupně mnoho amerických mužů začalo uvědomovat, co jim bylo provedeno když byly malými dětmi a tak bylo v Kalifornii podáno mnoho žalob proti lékařům a nemocnicím z toho důvodu, že byla porušena ústavní práva žalovaného, který v žádném případě nedal souhlas k tomu, aby na něm byla provedena operace, která by nevratně modifikovala jeho genitálie. Ty stížnosti byly podány tak, že rodiče neměli právo dát v tak závažné věci souhlas. Oběti obřízky se držely oficiálního programového prohlášení z roku 1975, kdy bylo prohlášeno, že novorozenecká obřízka není z lékařského hlediska nutná. Uznání, že pro obřízku chybí lékařské odůvodnění doléhalo na ty, kdo ty operace prováděli a ti pak byli vystaveni riziku následného právnického postihu. Ještě důležitější bylo, že kvůli takovému napadení zákonnosti nucené obřízky hrozilo, že bude zlikvidována lukrativní živnost, která podle odhadů vygenerovala v roce 1986 200 milionů dolarů. (Nejnovější zdroje odhadují, že obřízkový průmysl v USA vynáší přes 1,2 miliardy dolarů ročně). Hrozilo, že se obřezávání novorozenců nebude moci nadále praktikovat a tak byly hledány nové důvody pro zachování praktikování obřízky novorozenců.
 
 
 

               6. 6) Hysterie z infekce močových cest

 
     Uprostřed osmdesátých let (minulého století se infekce močových cest - UTI stala novou záminkou pro obřízku. Přestožeotože se do té doby s tímto vzácným onemocněním téměř nikdo nesetkal, jakmile se objevilo ve veřejném tisku, tak se začal v lékařské literatuře odrážet zájem o tuto věc. Medicínské nálezy byly reflektovány pouze ve čtyrech publikacích o infekci močových cest v obdobímezi roky 1966 - 1974, avšak až v 65 publikacích mezi lety 1975 - 1979, ale už ve 350 publikacích od roku 1980 do roku 1984. Ačkoliv se celostátní výskyt těchto infekcí během těch let vůbec nezměnil, tak šlo o unikátní nárůst o 8650% u těchto studií publikovaných o této nemoci a tak bylo zřejmé, že se z infekce močových cest stalo další velké téma. Netrvalo dlouho a předkožka byla obviněna z toho, že je také rizikovým faktorem této nemoci.  V roce 1982 vydali Dr Charles Ginsburg a Dr George McCracken zprávu, která pojednávala o studii 100 dětí s aktuální infekcí močových cest. Vzhledem k tomu, že u účastníků této studie byli obřezáni pouze 3 z 63 chlapců, tak autoři spekulovali, že absence obřízky může zvýšit náchylnost k této nemoci, když vyvodili, že kvůli tomu byla "nedostatečná hygiena u mnoha pacientů".
 
                     
 
                     Dr Thomas Wiswell, vynálezce mýtu,
                     že absence obřízky je hlavní příčinou UTI
 
     Je zřejmé, že když byl tímto tvrzením podnícen Dr. Thomas Wiswell, který byl v té době neonatologem (nejvýše kvalifikovaným odborníkem v oblasti péče o novorozence) na Brooke Army Medical Centre v Texasu, že se pak snažil o podporu této hypotézy vlastními studiemi. Tak byla  zveřejněna v časopise Pediatrics první z dlouhé řady jeho studií, která podporovala teorii, že předkožka zvyšuje riziko infekcí močových cest a pouze obřízka představuje účinné preventivní opatření. Dr. Wiswell při prvním zkoumání nemocničních záznamů odhalil velmi nízkou míru UTI u intaktních chlapců a to 1,4% ale desetinásobně nižší míru 0,14% u chlapců obřezaných. Ale on nebral vůbec do úvahy důležité faktory a to, zda ty děti byly kojeny pouze mateřským mlékem. Mateřské mléko totiž obsahuje účinné protilátky. Nebo to, že mnohým intaktním chlapcům byla ta předkožka násilně stržena, což často způsobuje infekci močových cest. V tom případě by se jednalo o iatrogenní příčinu zapříčiněnou buď lékařem nebo zdravotní sestrou. Ale tyto otázky Dr. Wiswell záměrně vyloučil. I když byl rozdíl mezi oběmi skupinami velmi nízký, pouhých 1,2%, tak ho Dr. Wiswell udělal větším, takže byl zvýšen o 10%. Obřízkoví idealisté a fanatici nadšeně uvítali studie Dr Wiswwella jako novou indikakaci pro novorozeneckou obřízku to bylo přesně to, co potřebovali proti narůstajícím právním žalobám a proti narůstající činnosti lidskoprávních aktivistů vůči nuceným obřízkám. Okamžitě, v reakci na studie Dr Wiswella zareagoval na adresu těch soudních sporů Dr Aaron Fink (1926 - 1994), který byl urologem ražení Dr Wolbrasta a Dr Raviche a byl dlouholetým agitátorem za povinnou obřízku novorozených chlapců. Tím narušil možnost žalob obřezaných mužů na to, že se stali obětmi lékařů. Dr Fink totiž pohlížel s pohrdáním a opovržením na myšlenku, že by k obřízce měl být požadován bezpodmínečný souhlas jednotlivce, kterému ta obřízka byla prováděna. Ve své odpovědi Dr Wiswell souhlasil a navíc tvrdil, že nové lékařské důvody jsou tak závažné, že k obřízce není už nadále třeba uvažovat nejen o souhlasu obřezávané osoby, ale že už ani není třeba souhlasu rodičů pro úpravu genitálu u novorozenců. Avšak Dr Cracken o tom tak přesvědčen nebyl a prohlásil, že "dlouhodobé výsledky infekce močových  cest u intaktních kojenců jsou neznámé a proto nevidí jako vhodné kvůli tomu provádět rutinní obřízku". Nicméně lékařské odborné časopisy jakož i pojišťovny, které hradily léčbu močových infekcí, to uváděly v seznamu, proč by měli být novorození a malí chlapci obřezáni. Časopisy jako je Neewsweek, US Neews a World Report zvařejnili zvláštní zprávy o "objevu" Dr Wiswella a vehementně ten nový objev vychvalovali a vybízeli k bojkotu těch, kteří se snažili zastavit nucenou obřízku malých i větších chlapců. Vzhledem k tomu, že jen malý počet mužů měl kdy v životě tuto infekci močových cest, tak měl tento mýtus o infekci močových cest jen velmi malý vliv na otce. Následné studie ukázaly, že po ovlivnění tímto mýtem to byla mnohem častěji matka než otec, kdo podepsal na formuláři souhlas k obřízce novorozence ( v USA, na rozdíl od Evropy k tomu stačí souhlas pouze jednoho rodiče). I když se u dívek objevují tyto infekce až šestkrát častěji než u chlapců a jsou i nepříjemnější a bolestivější, tak se nová hysterie ohledně UTI ukázala jako velmi účinná taktika pro zastrašení mladých matek, aby podepsaly souhlas s obřízkou svých novorozených synů.
 
     Na rozdíl od pohlavně přenosných nemocí a rakoviny, které mají vliv pouze, až když muži začnou být sexuálně aktivní jako dospělí, tak hrozivá munice Dr Wiswella, která byla pro lékařské laiky těžko prohlédnutelná, že předkožka vážně ohrožuje zdraví dítěte, takže tak může být riskován i jeho život v jeho prvních týdnech a že předkožka zvyšuje i riziko komplikací jako je selhání ledvin, meningititu a někdy i smrt, způsobila, že vystrašení rodiče mnohdy s těžkým srdcem odstoupili od úmyslu nechat svého syna intaktního a tak ho raději "pro jistotu" nechali obřezat. Dr Wiswell se snažil zvrátit nový trend, a tvrdil, že v případě, že by dítě nebylo obřezáno, tak by mohla pojišťovna soudně napadnout proplácení léčby infekce močových cest a na druhou stranu přesvědčoval pojišťovny, že je proplácení novorozeneckých obřízek smysluplné. Dr Wiswell hrozivě prohlásil: "Může se stát, že když bude muset desetiletý chlapec, který nebyl obřezán muset chodit na dialýzu, tak pojišťovna tu dialýzu proplácet a že by se mohlo stát, že by za tu dialýzu mohla být soudně popotahována pojišťovna, která obřízku novorozence odmítla proplatit." Současně se zase pokoušel se šarmem tvrdit rodičům: "Ŕíkám vám, že já osobně takový chirurgický zákrok (obřízku) nemám rád, ale pokud bude přání na jeho provedení, tak ho provedu."
 
 
               
 
              Dr Edgar Schoen (1925 - 2016)
 
     Dalším důsledkem hysterie z infekce močových cest bylo to, že všechny síly v Americké Pediatrické Akademii, které byly pro povinnou obřízku novorozenců začly agitovat pro to, aby AAP vydala nové politické prohlášení o obřízce. Již v roce 1989 byla vytvořena nová pracovní skupina vedená Dr Edgarem Schoenem, který byl od roku 1954 pediatrem na zlověstné Kaiser Foundation Hospital v Oaklandu a byl horlivým stoupencem povinné univerzální obřízky novorozených chlapců. Po bouřlivé diskuzi ta pracovní skupina uveřejnila nové, velmi nejednoznačné politické prohlášení v němž vzala do úvahy hypotézu Dr Wiswella o UTI, ale ne tak dalece, že by to znamenalo návrat k rutinní obřízce:
 
     "Novorozenecká obřízka má potencionální zdravotní výhody i nevýhody i rizika. Když by připadala obřízka v úvahu, tak by měly být rodičům vyslětleny všechny přínosy a rizika a měl by být od nich získán informovaný souhlas."
 
     To uzavřelo právní mezeru v prohlášení AAP z roku 1975 a tak teď byli obřezávači a obřezávačky chráněni před zpětnými právními úkony postižených, zatímco byla na druhou stranu nadále držena nevědecká a neověřená tvrzení. Mezitím Dr Schoen s neuvěřitelnou odolností kysele tlačil na to, i když evropské země americkým pokusům o import obřízky z větší části odolávaly a podnikal ze své kanceláře na Kaiser Permanentae Medical Centre, aby evropské severské země zavedly programy rutinní obřízky po americkém vzoru. Stručná odpověď na jeho vnucovací nabídkové pokusy vyšla v jednom předním švédském časopise ode dvou nejuznávanějších švédských lékařů. Bylo tam uvedeno několik kritických otázek, nad nimiž se Dr Schoen nikdy nezamyslel. Byly to otázky ohledně lidských práv, spravedlnosti a lékařské etiky. Autoři poukázali na to, že by tak došlo k porušení lidských práv osoby, která by byla podrobena tak delikátní operaci bez jejího souhlasu a prohlásili, že z toho důvodu je nutné takovou operaci odložit, dokud nebude ten chlapec natolik starý, aby mohl učinit své vlastní rozhodnutí, které by pak bylo po právnické stránce v pořádku. Autoři dále uvedli, že ani etická komise pro pokusy na zvířatech by nikdy neakceptovala pokusy, při nichž by byla zvířata obřezána bez anestetik a tak by Evropa nemohla stejným způsobem ospravedlnit, aby její vlastní děti snášely podobnou bolest a utrpení.
 
 
 

               Poznámka redakce BVJ

 
     S ohledem na dva následující odstavce je třeba si uvědomit, že tento referát byl připravován v letech 1995 - 1996, kdy byla myšlenka, že předkožka je jedním z hlavních rizikových faktorů onemocnění HIV/AIDS že obřízka je důležitou částí strategie boje proti HIV ještě poměrně neznámá a nebyla ničím jiným než pouhou spekulací několika lékařských outsiderů. V té době ještě nebylo zřejmé, že z této myšlenky jednou vznikne velice dobře dotovaný mezinárodní průmysl pro výzkum AIDS-su, který s ohledem na obřílmí dotace jako "řešení" pro problém imunitní nedostatečnosti v Africe a případně v dalších rozvojových oblastech světa. Co můžeme pozorovat je historická pravidelnost určitého vzoru: Nová nemoc přijde do centra pozornosti a vzbudí obavy u veřejnosti, a tak se zase začne vzdávat hold obřízce a je zase ve hře mužská předkožka a stále více a více obřízek se stává zázračným lékem. Ve skutečnosti tvrzení, že je možné  dostat masovou obřízkou pod kontrolu AIDS není nic jiného než nová forma zjednodušujícího a moralizujícího přístupu devatenáctého století, kdy se stejným způsobem, obřízkou mužského pohlaví snažili dostat pod kontrolu syfilis. V obou případech bya veřejnost z nevyléčitelného onemocnění tak vyděšena, že pro ni bylo jednoduché uvěřit, že se takto zvýší její bezpečnost bez nutnosti toho, aby změnila své chování.
 
     Kromě krevních transfuzí, tetování nesterilizovanou jehlou, chirurgických operací nesterilizovanými nástroji nebo nitrožilního užívání drog je jediným způsobem, jak někdo může dostat AIDS nechráněný pohlavní styk s nakaženým partnerem. Nejjednodužší a nejbezpečnější způsob, jak se vyvarovat infekce HIV je tedy žít nepromiskuitivní život nebo provozovat pouze chráněný sex. Díky tomuto přístupu je infekce HIV na stále nízké úrovni v zemích jako je Austrálie, Německo nebo Velká Británie. Západní zdravotnické orgány mají ale stejný postoj k čeným Afričanům, jaký měl Dr Eugene Hand ve čtyřicátých letech minulého století k americkým černochům. Neočekává se u nich, že by mohli používat kondomy a žít nepromiskuitivní život, protože se předpokládá, že jsou na to příliš hloupí.
 
     Také by se nemělo zapomínat, že se hysterie z HIV dá použít jako záminka k tomu, aby byly zachovány staré obřízkové rituály, což jsou v rozvojovém světě po staletí trvající zvyky. Miliardy z daní, které jsou odčerpávány WHO (Světová Zdravotnická Organizace) a UNAIDS, ztělesňují zlověstnou spleť financování výzkumu v africké kmenové nebo muslimsko fundamentalistické religiozitě na popud USA - a tak jsou napínány veškeré síly, jakoby až k posedlosti, na nalézání stále nového a vědeckého "ospravedlnění" jejich rituálních tradic.
 
 
 

               6. 7) Hysterie z HIV

 
 
                    
 
     Počátkem osmdesátých let dala nová obávaná infekční nemoc HIV/AIDS novou atraktivní příležitost označit předkožku jako rizikový faktor při přenosu tohoto onemocnění. Jako první ze známých lékařů se této příležitosti chopil Dr Aaron Fink, který vydal v New England Journal of Medicine spekulaci, že přítomnost předkožky u mužů zvyšuje náchylnost k infekci. Na základě této teorie vyzval Dr Fink v letech 1987 - 1988 kalifornskou lékařskou asociaci CMA, aby přijala usnesení, v němž by doporučila rutinní obřízku novorozených chlapců jako "efektivní opatření v oblasti veřejného zdraví." V roce 1987 byla jeho snaha vědeckým výborem CMA ještě odmítnuta ale v roce 1988 se mu už podařilo, že to usnesení bylo přijato prostou větčinou během hromadného zasedání CMA.
 
     Na rozdíl od jiných záminek k obřízce, jako byla "skupina B streptokokové infekce" nebo "balanitida z písku" tomu byla věnována nízká pozornost. Takové spekulace ještě tehdy byly i pro jinak nekritická americká media zjevně absurdní.
 
     Avšak teorie Dr Finka o předkožce ohledně AIDS-u se dychtivě chopili jiní američtí obřízkoví fanatici jako Dr Francis Plummer a Dr Stephen Moyses a tak podněcovali znovu a znovu k novým obřízkovým programům pro miminka jako možnému opatření před nakažením infekcí HIV později v dospělosti.
 
    (Dr Stephen Moyses spolupracoval s profesorem Robertem C. Baileym, vedoucím jedné ze tří radomizovaných studií, jejichž výsledky byly v roce 2007 uveřejněny v Lancetu. Ty studie žel přijala WHO a tak byla naoktrojována "dobrovolná" masová obřízka jako prevence HIV u národů Afriky a tak začly být financovány programy masové obřízky mužů, chlapců a kojenců. Poznámka redakce BVJ)
 
 
 

               6. 8) Budoucnost masové obřízky

 
     Od roku 1980 se zapojily soukromé nemocnice zapojily soukromé nemocnice v ( USA, v Evropě je něco takového zakázáno) do komerčního obchodu s "darovanými" předkožkami. "Sklizené" předkožky, které jsou loupežně amputovány bezbranným chlapcům jsou prodávány do soukromých výzkumných laboratoří a farmaceutickým firmám, které chtějí používat tuto vzácnou lidskou tkáň pro výzkumné účely, pro výrobu kosmetických přípravků, krémů na vrásky a umělé kůže (ty dětské předkožky mají schopnost, když jsou uměle vyživovány, vyrůst do poměrně velkých rozměrů). Dále se poptávka po předkožkách nezletilých osob (předkožky dospělých mužů ty "zázračné" vlastnosti  už nemají) týká i nadnárodních korporací jako je Advancens Tissue Sciences v San Diegu, Organogenesis, BioSufrage Technology a jiných podobných společností, které začly profitovat a čerpat zisky z prodeje výrobků vyrobených z lidských tkání. Navzdory všem pokusům doktorů Schoena, Finka, Wiswella & Company začly počty novorozenecké obřízky v USA na počátku osmdesátých let (minulého století) navzdory svému velmi vysokému počtu mírně klesat a ten klesající počet se zrychlil v roce 1990. Sestupný počet těchto novorozeneckých obřízek však nebyl výsledkem prohlášení AAP, které mnoho lékařů ignorovalo, ale spíše to bylo výsledkem vzdělávacích snah jednotlivých kritiků mrzačení pohlavních orgánů z řad lékařů, těch, kteří následkem své obřízky trpěli a laických skupin.
 
     V únoru 1996 zveřejnila výzkumná skupina na University of Manitoba ve Winnipegu pod vedením Dr. Johna Taylora dřívější rozsáhlou, zapadlou a zapomenutou studii od Dr Winkelmanna:  "Výzkum anatomie a fyziologie předkožky"  a do  vydala svou vlastní studii: "Předkožka, specializovaná sliznice penisu a důsledky její ztráty po obřízce." Ta studie popisuje popisuje přesně konstrukční uspořádání a různé funkce předkožky a obrovskou hustotu nervů, nervových zakončení a krevních cév v ní, které vytvářejí speciální erotogenní zónu a zintenzivňují tak erotický prožitek. Vzhledem k tomu, že obřízka byla původně zavedena z důvodu, aby zredukovala sexuální a erotické požitky, tak je divné, že mnohé zdravotnické instituce  (v USA, jakož i v ČR i na Slovensku) odmítají uznat Taylorovy studie a z nich vyplývající zjevné důsledky, které z těchto studií vyplývají. Jiné zdravotnické instituce jako například Australian College of Pediatrics nebo Canadian Pediatric Society ty studie přijímají. Ta druhá z nich publikovala v roce 1996 politické prohlášení, že jakékoliv obřízky novorozenců a k tomu poznamenala, že provedení jakkékoliv obřízky bez informovaného souhlasu je porušením zásad jak lékařské etiky tak i lidských práv.
 
     Ve stejné době mnoho významných osobností z mezinárodní lékařské komunity odsoudilo americkou praxi rutinní obřízky jako zlékařského hlediska zbytečnou a morálně odsouzeníhodnou. Shodou mezi kritiky bylo to, že bez ohledu na pochybnou platnost důkazů ohledně zdravotnických argumentů pro obřízku, už pouhá skutečnost, že ta  obřízka je provedena bez souhlasu operovaného, znamená nepřijatelný zásah do osobního života jednotlivce a představuje tak neoprávněné ublížení na zdraví. Konflikt mezi lidskými právy na jedné straně a úhled pohledu amerického zdravotnického estabishmentu, který se domnívá, že ví, co je pro chlapce "dobré", na straně druhé bude zřejmě muset být vyřešen právnickou cestou.
 
 
 

               7) Závěr

 
     Historie obřízky v západním křesťanském světě započala, když se v 19. století američtí lékaři snažili intitucializovat  mrzačení pohlavních orgánů obou pohlaví, jak chlapců, tak dívek, což mělo za cíl redukovat sexuální život jak dospívajících tak dospělých dle propagačních svědectví těch lékařů. Jejich bludy a experimenty masivně poškodily chlapce ve 20. století. U dívek to bylo v menší míře a dívky toho byly nakonec poslední dobou ušetřeny.
 
     Lékaři obřezávali malé chlapce proto, aby nastalo znecitlivění jejich penisu a tak aby byly omezeny jeho funkce a tím byla znemožněna masturbace, a když ne úplně znemožněna, tak aby se ta masturbace alespoň stala problematickou. Měla by být položena otázka, jaký byl motiv narušit přirozenou hrdost chlapců z jejich vyčnívajícího genitálu, tu totiž  měla tehdejší společnost čím dál tím více a více za neslušnou. Cliteroctomie (odstranění klitorisu u dívek) byla tehdy prováděna ze stejných důvodů. Zatímco lékařští kariéristé a zbohatlíci měli notoricky veřejné obavy z masturbace a to pohánělo už od viktoriánské éry k ospravedlňování hromadné obřízky, ke které byly nacházeny zpětné záminky podle jasně definovaného vzorce: každá obávaná nemoc v konkrétním čase se dostala do ohniska pozornosti zatánců obřízky, kteří pak aplikovali obřízku jako "zázračný lék", aby mohli tu obřízku zdůvodnit. Kolem roku 1870 byla tou nemocí epilepsie, která byla velmi obávanou nemocí  a tak v té době obřízkoví fanatici přišli s tím, že ta obřízka vyléčí epilepsii a že lze dokonce epilepsii obřízkou předejít. To samé bylo u žen a dívek s amputací klitorisu. V roce 1940 byly v ohnisku obav veřejnosti pohlavní nemoci a tak ti fanatici tvrdili, že obřízka chrání šíření pohlavních nemocí. V  roce 1950, kdy dosáhl svého vrcholu strach z rakoviny, tak zase tvrdili, že obřízka předkožky může být prevenci pro všechny druhy rakoviny, tedy rakoviny penisu, rakoviny jazyka, rakoviny prostaty a rakoviny děložního čípku. Od osmdesátých let (minulého století), kdy byl považován za největší hrozbu veřejného zdraví HIV/AIDS, tak zastánci obřízky, jak se dalo očekávat vehementně obhajovali amputaci předkožky jako řešení prevence.
 
     Je příznačné, že právě USA, kde je kvůli těmto lékařským podvodům drtivá většina mužů a chlapců obřezána mají velmi ubohé výsledky v oblasti zdravotnictví. Ve většině ukazatelů zaostávají za zeměmi jako je Japonsko a za skandinávskými zeměmi, kde je obřízka prakticky neznámá. Dnes mají USA největší podíl sexuálně aktivních obřezaných mužů ale mají také největší podíl rakovin genitálu a sexuálně přenosných nemocí na světě. Paradoxem je, že míra obřízky se v tomto projevuje  jako neúčinná a přesto se americký zdravotnický establishment zarputile drží provádění obřízky chlapců a neustále vynalézá nové důkazy pro její prospěšnost. Hlavním cílem, jak je vidno, tu není maximalizace veřejného zdraví ale hlavním cílem je maximalizace lukrativní předkožkové sklizně.
 
     Historie institualizované nucené obřízky v USA jasně ukazuje, jak otřesně americká společnost poklesla, že je vnucováno to, co je považováno za vědecké opatření na úkor osobní svobody. Tak je stabilně udržována nevědecká, škodlivá a navíc neefektivní operace, zatímco zdravý selský rozum chápe, že by se měly nabízet účinné konzervativní metody jako účinné strategie a navíc vše nasvědčuje tomu, že zastánci obřízky jsou poháněni jakousi divnou irracionální dynamikou.
 
 
 

               Závěrečná poznámka redakce PNVT

 
     Od přednesení tohoto referátu uplynulo už 20 let a mezitím průmyslobřízková lobby přistoupila k dalšímu protiútoku a vzala si za záminku v dnešní době obávanou nemoc AIDS. V Africe byly z tohoto účelu provedeny tři randomizované studie a to pod vedením Dr. Ronalda Graye z Univerzity Johna Hopkinse, která byla prováděna v Ugandě, druhá pod vedením profesora Roberta Baileyho z University of Illinois v Chicagu byla prováděna v Keni a třetí, z USA financovaná studie byla prováděna Francouzem Bertranem Auvertem v Jihoafrické republice. Tyto studie nelze brát z vědeckého hlediska jako relevantní, poněvadž jejich vedoucí byli notoricky známí jako fanatičtí zastánci obřízky už dlouhá léta před tím, než byly ty studie zahájeny, takže se jedná o evidentní střet zájmů. Mimoto byly ty studie předčasně ukončeny z etických důvodů a je na pohled zřejmé, že jejich výsledky jsou cinknuté. Ve velkorysosti cinknutí výsledků těch studií jejich vedoucí překonali Dr Wiswella, který z mizivého procenta udělal celých deset procent, oni však z mizivého procenta udělali rovnou šedesát procent. I přes tyto zjevné a do očí bijící nedostatky vzala WHO tyto studie jako relevantní a zahájila kampaň obřezávání nejprve z etických důvodů pouze dospělých afrických dobrovolníků, což se však záhy zvrhlo i v obřezávání mladistvých, dětí a kojenců. Přestože nejnovější výsledky ukázaly, že to jako prevence šíření HIV vůbec nefunguje, tak se to nadále masově provádí prostřednictvím různých neziskových organizací, financovaných americkými "filantropy" a též pod záštitou dnes už dosluhujícího amerického prezidenta Obamy. Znovu jsou černoši, tentokráte afričtí obětními beránky amerického obřízkového průmyslu a jsou k tomu, aby se nebo aby své děti nechali obřezat různě upláceni. Nejčastěji jsou upláceni stravenkami.
 
     Na závěr svého referátu Dr Hodges uvedl, že zastánci obřízky jdou poháněni jakousi divnou irracionální dynamikou. Já osobně v tom vidím tři navzájem do sebe prorostlé příčiny. První příčinu vidím v tom, že se jedná o velmi výnosný byznys obřízkového průmyslu. Druhou příčinu pak vysvětlují psychologové tím, že obřezaní muži mnohdy trpí "syndromem popření ztráty" a to je nutí i nadále stále na nových a nových obětech opakovat toto mrzačení pohlavních orgánů. Třetí příčinu vidím v tom, že obřízka je mimo jiné i fetiš. David Antoš ve svém článku o různých fetiších má mimo jiné také krátký odstaveček o ženské obřízce:
 
     Velmi podobný příklad můžeme najít i v našem “lidském” světě: ženskou obřízku. Je také absurdně neužitečná a krutá, přesto z některých společností strašně těžko vymýtitelná. Proč se tak urputně udržuje? Proč obřízku dcerám provádějí matky, které samy to strašné utrpení zažily? Protože ženská obřízka je také fetiš. A bez zásahu shůry (právo, vzdělání), který přiměje ke konverzi jisté kritické procento lidí, je stabilní. Mechanismus je prakticky identický, pouze místo genomu je zde slepou uličkou kultura. Ženská obřízka je mem.
 
     Pominu-li tu otázku memů, o jejichž existenci nebo neexistenci se přou různí filozofové, tak vidím ten odstaveček v článku Davida Antoše jako výstižný s tím, že se to týká i obřízky mužské. O tom, že je obřízka náboženským fetišem asi nikdo nebude pochybovat. Dokazuje to existence rituální obřízky v některých náboženstvích. Obřízka je však i fetišem kryptonáboženským. Kryptonáboženství je vlastně zakuklené náboženství, které samo o sobě popírá, že by bylo náboženstvím, ale vydává se za vědu. Za takové kryptonáboženství pokládám to, co v této oblasti opanovalo medicinu v USA a má to tendenci se šířit do ostatního světa. Hlavní redaktor PNVT. Gin.